Paradiso je v italštině ráj. Ze tří písmen se dříve skládala i zkratka Restaurací a jídelen. Restaurace Paradiso je něco mezi pozemským rájem a podnikem z dob, kdy někteří lidé oslovovali personál soudruhu číšníku.

Jako v ráji se tam může host cítit jen díky šikovné a hbité obsluze a kuchaři, který se mezi hrnci, pánvicemi a troubou na pizzu umí otáčet. Vzpomínky na lokál z dob dávno minulých zase přepadnou některé hosty například na toaletách nebo při listování umaštěným jídelníčkem. Přesvědčil se o tom i testovací tým Brněnského Deníku Rovnost společně s bývalým kuchařem Grandhotelu Brno Karlem Ježkem.

Restaurace Paradiso sídlí v hotelu Avion v brněnské České ulici. Název v italském jazyce napovídá, jaký druh jídel se v podniku asi připravuje. Ano, je to typicky italský restaurant. S tenkou a křupavou pizzou a těstovinami na sto způsobů.

Louka na zdi

Oku hosta v žádném případě neuniknou zdi. Od podlahy až ke stropu jsou na nich namalované obrovské květiny, stébla trávy a tu a tam nějaká zvířena.

„My jsme přišli do školky?“ ptá se pobaveně Karel Ježek, který s testovacím týmem úzce spolupracuje. Ne že by mu to vadilo, ale je z toho pobavený. Možná proto, že restaurace není dětský kout. První zamračení se záhy dostaví ve chvíli, když Ježek usedá k prostřenému stolu. „Nachystané to tu mají pěkně, ale jídelní lístek je nějaký umaštěný. Chápu, že nic nevydrží věčně, ale tento jídelníček už má nějaký ten pátek za sebou,“ hodnotí list s nabídkou pokrmů.

Nelíbí se mu ani italské názvy jídel, přestože hned pod nimi jsou pokrmy přiblíženy v mateřské češtině. „Je to hlavolam. V Brně tolik Italů není a tuzemský člověk musí hodně číst než si vybere,“ shrnuje bývalý kuchař jídelní list.

Mdlé, ale syté

Po čtvrthodince přemítání nad jídelníčkem objednává testovací tým špagety. Ježek má sice zájem o jiný druh těstovin, ale ochotný číšník mu doporučuje špagety ála Palermita. Kuchař z Grandhotelu dá na jeho radu a kývne. Talíř plný zakroucených dlouhých nudlí je na stole obdivuhodně brzy.

Barevně je sice jídlo poněkud mdlé, ale špagety s omáčkou a sýrem nejsou zrovna lahůdka, která by v kuchaři bičovala fantazijní mozkové závity. Obě porce jsou dostatečně teplé. Jídla je velký kopec a ze sytých těstovin by se najedl i ten největší jedlík s pořádným panděrem. „Kuřecí kousky masa jsou však poněkud sušší. Zřejmě je nechal zdejší kuchař o něco déle restovat, takže z nich zmizela šťavnatost,“ hodnotí Ježek typické italské jídlo.

Těstoviny však známkuje na jedničku. „Nejsou ani tvrdé, ani rozvařené. Italové prý říkají, že správně uvařená špageta se pozná podle jediného triku. A sice tak, že když ji člověk překousne nebo roztrhne, je uprostřed syrová tečka. A tyhle jsou přesně takové,“ usmívá se zasloužilý kuchař.

Klobouk dolů a poplácání po ramenou si však jednoznačně zaslouží ochotný personál restaurace Paradiso. Vysoký číšník se nejen přišel několikrát zeptat, zda doporučené jídlo chutná, ale staral se i o další přání testovacího týmu. A nejen jeho. Obsluha se tak chovala ke každému z několika hostů, kteří v době testování restaurace seděli u stolů a ládovali se italskými specialitami.

Pokud by měl testovací tým návštěvu shrnout do pomyslné žákovské knížky, zaslouží si obsluha jedničku a jídlo trojku. Je to však známkování subjektivní, protože špagety na dva způsoby nebyly zřejmě tou nejsprávnější volbou.