Na školní dvůr Základní školy Kotlářská v Brně se v hloučcích trousí školáci. Ty nejmladší vedou rodiče. „Třeťáci se už prý budou testovat sami. Mám volno celé dopoledne, kdyby bylo třeba pomoct, ale myslím, že to zvládnou. Hlavně, aby ve škole nějakou dobu vydrželi,“ doufá kudrnatá maminka, když opouští areál školy.

Školáci nadšeně klábosí a sdělují si novinky, podle šipek či pod vedením personálu školy míří k místnostem na druhém stupni, kde se společně otestují, než půjdou do svých tříd.

Tento týden se vrací do školy jen polovina tříd. „První C jde do školy až příští týden,“ vysvětluje vysokému muži mladá žena.

Tatínek se na chvíli zarazí. „Jsi první B, nebo první C?“ ptá se syna. Když malý kluk s modrou bundou odvětí, že je z béčka, dospělák pokrčí rameny. „No tak to jsi asi dobře,“ usměje se.

Za pět osm se ozve zvonek. Žáci třetí C sedí v lavicích a povídají si. V pondělí přišli všichni. „Já jsem pod rouškou nepoznala Štěpána,“ směje se třeťačka v růžové mikině.

Paní učitelka s kolegou si oblékají rukavice. „Dobré ráno, děti. Všechny vás moc vítám, kdo se těšil?“ ptá se Kateřina Kökeny a do vzduchu vyletí všechny ruce.

Málo stojánků na zkumavky? Vyrobili si vlastní

Před každým školákem leží na lavici informační leták, zkumavka, stojánek, kapátko s roztokem, špejle s vatou a testovací karta. Protože stojánků bylo málo, vyrobila si škola svoje. „Náš stojánek je komponent zásuvkové skříně. Pan školník do toho vyvrtal dírky. Poměr cena výkon je super,“ usmívá se ředitel školy Libor Zřídkaveselý.

„Není se čeho bát, jak jsme si říkali v pátek. Kdyby se náhodou u někoho objevilo, že je pozitivní, tak žádný strach. Berte v potaz, že test se taky může splést. Vyřešíme to kdyžtak tak, že zavoláme mamce nebo taťkovi a oni vás přijedou vyzvednout. A i kdyby to tak bylo, nikdo za to nemůže, nebudeme se nikomu smát, na nikoho ukazovat. Je to nemoc a ta může přijít na kohokoliv,“ zdůrazňuje.

Nejdříve si všichni vydezinfikují ruce a pak už začíná samotné testování. Podle instrukcí všichni otevřou zkumavku a umístí ji do stojánku před sebe. „Teď si vezmu tuto tubičku a otáčením ji pomalu otevřu. Pozor, ať se nevylije,“ názorně ukazuje Kökeny.

Třeťáci soustředěně vymáčknou obsah kapátka do zkumavky. Přichází řada na špejli s vatou. „Na jednom konci je bílý tampónek a na druhém držátko, takže je potřeba to chytit za ně. Nesahat tam, kde je bilý tampónek, ten se bude strkat do nosu,“ popisuje třídní.

Všichni zároveň sundají roušku. Ozve se hromadné oddechnutí a děti si strčí špejle do nosu. „Nedávej si to úplně hluboko, aby sis málem nevypíchl oko,“ žertuje a z lavic se ozývá smích.

Drobná tmavovlasá Natálka má soustředěný výraz, když odebírá vzorek z přední části nosu. „Do jedné dírky a pětkrát hezky zakroužit, nebojte se toho. Kdo má, tak do druhé a kroužíme,“ naviguje Kökeny.

Z lavic se ozývá smích a několik pšíknutí. „Když jsem byla na testech jinde, tak to bolelo, ale tady to jen šimralo. Ve škole to máme lepší,“ směje se plavovláska s copy, když špejli vkládá do zkumavky.

Jako vaření lektvaru

„Ve zkumavce teď budeme míchat, jako kdybychom vařili lektvar. Desetkrát zamíchat, hezky dokola, po okraji,“ ukazuje nyní paní učitelka.

Školáci teď musí minutu počkat, než špejli s vatou vytáhnou. „Já se chci dozvědět, co je uvnitř,“ ukazuje plavovláska na zabalenou testovací kartu.

Za pár minut už do ní ze zkumavky dá několik kapek a proužek na kartě se začne barvit do růžova. Na výsledky si musí ještě patnáct minut počkat. „Pak už se jen zapíšou výsledky a půjdeme do naší třídy. Tahle je jen na testování. Konečně se můžeme učit, po třech a půl měsících. Neuvěřitelné,“ kroutí hlavou Kökeny.

Ve třídě už začíná být živo, děti, které se několik měsíců neviděly, se shlukují a povídají si. Z testů nervózní nejsou. „Já už jsem měla čtyřikrát test. Dvakrát do nosu a dvakrát na sliny. Vždycky negativní. Děláme si testy pokaždé když jezdíme k babičce,“ říká školačka v modré mikině.

Místo češtiny je hodina testování

Na testování mají třídy vyhrazenou celou první hodinu. Další je čeká ve čtvrtek. „Měli jsme mít češtinu,“ hlásí Natálka. Školákům ale vedení upravilo rozvrh, aby o nic nepřišli.

Po patnácti minutách projde Kökeny mezi lavicemi a ujistí se, že na všech testovacích kartách jen jeden proužek. Negativní. „Negativní znamená, že nejsme nemocní, že jo?“ ujišťuje se plavovláska v první lavici.

Děti jásají a někteří i nadšeně vyskakují ze židlí. „Kdyby někdo byl pozitivní, přijedou si pro něj rodiče. Horší by to bylo ve čtvrtek, protože to by domů musela celá třída,“ vysvětluje třídní učitelka.

Školáci poberou všechny věci a odchází na první opravdovou hodinu. Na lavicích zůstanou jen stojánky a informační leták. Ve čtvrtek znovu.