Netradiční koncept holičství, které sídlí v Kotlářské ulici, na člověka dýchne už při vstupu. Kdo by čekal blýskající se police plné různých vlasových přípravků a stěny s diplomy, byl by zklamaný. „Sbírat ocenění a mít vylepené diplomy je k ničemu. Já se snažím dělat si reklamu dobrou prací a přístupem k lidem," říká sedmadvacetiletý Pavla.

Přiznává ale, že začátky nebyly lehké. „Studoval jsem gymnázium, pak vysokou školu, ale nic z toho mě nebavilo. Potom jsem začal dělat za barem a poznal spoustu alternativních lidí. To mi otevřelo oči," říká Pavla.

Jako samouk v tu dobu začínal stříhat kamarády. „Doma se mi ale už začínaly na koberci hromadit vlasy, tak jsem si pronajal místo v kadeřnictví, udělal si rekvalifikační kurz a začal," vypráví.

Pracovat v prostředí podle šablon však pro uměleckou duši, kterou kadeřník prý musí mít, nebylo to pravé. S kamarády proto založili holičství. V Kotlářské, kde teď Kabinet Toma Holiče sídlí, jsou už dva roky a nemohou si prostory vynachválit. „Líbí se mi, když je tu víc lidí. Nemáme objednávkový systém. Zákazníci můžou přijít kdykoliv, dát si kávu, něco malého k snědku, a počkat, až na ně přijde řada," vysvětluje Pavla.

Chodí k nim různí lidé. Převládají sice mladí, ale cestu si najde kdokoli. Pavla a jeho tým se snaží hlavně o přátelskou atmosféru. „Lidi často chodí k holiči jako za trest. Chybí tu totiž kultura holičství. Tu zničili komunisté. Třeba v Turecku chodí lidi k holičovi každý týden a je to pro ně společenská událost," upozorňuje holič.

Kromě stříhání v Kabinetu upravují vousy. Kdo by se chtěl ale třeba obarvit, má smůlu. „Kdyby se někomu střih nelíbil, můžeme mu nalít panáka," směje se Pavla, který v kadeřnictví vystupuje i jako DJ.

V budoucnu by rád pořádal více akcí a propojoval lidi. „Určitě by bylo hezké přidat třeba kavárnu a prostor pro koncerty," plánuje.

KAREL SELINGER