Co je obecně slabinou frekventovaných otevřených míst?

Jejich vlastností spíše než slabinou je, že už z definice toho místa není možné zabránit tomu, aby se tam už nikdy takový člověk nedostal. Nemůžeme z nemocnic udělat ozbrojené pevnosti. Můžeme se ale věnovat preventivní analýze takových objektů, kterým říkáme měkké cíle, a budeme se zabývat se tím, jak jejich napadení co nejvíce znesnadnit a hlavně v maximální míře eliminovat dopady podobných útoků, což znamená hlavně hledat optimální způsob evakuace.

Jak by se měl člověk, který se dostane do krizové situace jako byla ta v Ostravě, zachovat?

Univerzální návod určitě neexistuje, obecně ale platí, že je dobré si o situaci zjistit maximum informací. Pokud je někde bezpečnostní pracovník nebo někdo důvěryhodný, tak samozřejmě by mělo platit, že s ním budeme spolupracovat a řídit se jeho pokyny. Neměli bychom se chovat sobecky. Sice velmi zřídka, ale někdy při evakuaci dochází k situacím, které by se daly nazvat jako panika. Je to poměrně vzácný jev, ale může k němu dojít. Paniku obecně vnímáme jako ve své podstatě sobecké chování, kdy už nebereme ohled na ostatní, ale pouze sami na sebe. Tomuto je třeba za každou cenu zabránit a spolupracovat ostatními. Mít na vědomí, že naše chování má dopad také na ostatní. Jakási spořádanost, byť se to lehce říká, by měla být na místě.

Liší se něčím evakuace v této situaci od jiných?

Evakuace probíhá naprosto jinak než třeba v případě požáru, kdy jsou otevřené všechny únikové východy. V případě přepadení ozbrojeného útočníka se totiž často stává, že se snaží únik znemožnit. Například k některým východům přistaví dodávku, jinam hodí dýmovnici. Už jen ten samotný fakt, že střelec stojí před budovou, bude vést k jinému scénáři, tedy že lidé budou utíkat všemi východy, ale na opačnou stranu. To vede k jiné organizaci evakuace a pochopitelně jinému průběhu. Provozovatelé měkkých cílů, tedy míst s velkým výskytem lidí a malou mírou zabezpečení, zaměřují a podobné situace analyzují, například pomocí simulačních nástrojů.

Věnujete se simulováním krizových scénářů. Jak postupujete?

Od provozovatele takové budovy získáme podklady, typicky výkres objektu. Z podkladů vytvoříme digitální model, ve kterém vytvoříme jakoukoliv situaci nebo scénář, kterému může objekt čelit. Jsme schopni např. zohlednit výskyt střelce nebo výbušného zařízení. Podle toho namodelujeme, jak by probíhala evakuace za takových specifických podmínek. Zjistíme také, jestli by se lidé z objektu dostali v předem stanovenou dobu ven, zda není vhodnější například evakuace dovnitř do chráněného prostoru a podobně. To pak provozovateli poskytne podrobný přehled o možných dopadech útoku a umožní mu to například nastavit priority dalších investic. Může se zamyslet, jestli by neměl zainvestovat do dalšího vybavení, zbudovat novou evakuační trasu, jinak zorganizovat bezpečnostní služby, evakuační značení a podobně.

Jak dlouho se této problematice věnujete?

Patnáct let. Na podobných projektech jsme spolupracovali s městem Brne,, Dopravním podnikem hlavního města Prahy a nyní spolupracujeme se Správou železniční dopravní cesty na simulaci evakuace Hlavního nádraží v Praze v podobné situaci.