Na inscenaci, kterou každoročně zhlédne asi devět tisíc lidí, se podílí už šestnáct let. „Není to ale jenom o této jedné akci. Celoročně děláme i první a druhou světovou válku nebo exkurze do prvorepublikové armády. Pro mnoho lidí je nicméně bitva tří císařů vrcholem celoročního snahy," připouští Brňan. K bitvě ho přivedl celoživotní zájem o vojenskou historii.

Za jeden a půl hodiny dlouhým představením, které na bitevním poli u Tvarožné diváci v sobotu uvidí, ale stojí celoroční příprava. „Pobalení věcí před bitvou je v pohodě. Scházíme se ale několikrát do roka a cvičíme napoleonské manévry. Divák tak ve zmenšené míře vidí to, co se odehrálo přibližně před dvěma sty lety," popisuje rodilý Brňan.

Podle Ragase je celé dění i fyzicky náročné. „Jste tři dny na nohách. Někteří navíc po dobu rekonstrukce spí v dobových stanech přímo v táboře vojska," popisuje, ale připouští, že sám spí v nedalekých Křenovicích.

Kromě historických znalostí, vyžaduje účast i jazykovou zdatnost. „Pokud je vojsko francouzské, diváci uslyší pouze francouzské povely. Stejně tak v ruském táboře zazní ruština a u Rakušanů němčina," potvrzuje šestapadesátiletý muž, který je poručík řadové pěchoty napoleonského vojska.

Právě francouzskému císaři by podle svých slov fandil i před dvěma staletími. „Bitva tří císařů byla úplný majstrštyk, kdy dokázal přesně odhadnout své nepřátele," chválí. Kdo se objeví a v kterých barvách na bitevním poli podle něj určuje příslušnost k jednotlivým klubům vojenské historie. V České republice mají několik stovek členů.

O zájemce o členství podle něj nouze není. „Stále potkáváme nové tváře. Je to spíš o individuálním přístupu," říká Brňan. Roli hrají i peníze, vybavení pěšího vojáka stojí desítky tisíc korun. Jezdci či dělostřelci pak za vybavení zaplatí i více než sto tisíc.