Hledáním trolejbusu strávil Fikáček půl roku, nakonec ho koupil od opavského dopravního podniku na bazaru. „Zavolal jsem tam, domluvili jsme se, další den jsem se na trolejbus přijel podívat, plácli jsme si a bylo hotovo,” popisuje Fikáček.

Z Opavy pak trolejbus převezl do Brna, kde ho nyní parta dobrovolníků na víkendových brigádách vylepšuje. Dostavět postele, přimontovat gauč, ledničku a gril.

Trolejbus má diesel agregát, který generuje elektřinu pohánějící trakční motor, cestovatelé jej ale chtějí využívat co nejméně. V plánu je do vozu přidat baterie a pohánět trakční motor z nich. „Prosíme každého, kdo má volnou trolejbusovou baterku, aby nám ji donesl,” směje se Fikáček. Necelou osminu výkonu také pokryje solární elektrárna na střeše.

Vozidlo má sice platné revize, před dlouhou cestou je ale třeba ho prohlédnout. „Výrobce trolejbusu na projektu spolupracovat nechce, ale pomůže nám výrobce elektrických součástek trolejbusu,” uvádí dobrodruh.

Z Brna do Vladivostoku

Na první etapu cesty, z Brna do Vladivostoku, chce Fikáček s trolejbusem vyrazit na začátku června. Část trasy dosáhne skoro třináct tisíc kilometrů a povede přes Polsko, Bělorusko, Ukrajinu, Rusko, Kazachstán a kolem Číny až do Vladivostoku. „Je to význačné město, které jednou dokonce zmínil Lenin, když řekl ‘Je na východě, ale je náš’,” říká Fikáček.

První část cestovatelé volili podle trolejbusových měst a koronavirové situace. Na další etapy chtějí pokračovat přes Severní a Jižní Ameriku, rozhodne se ale také podle stavu trolejbusu.

Přidat se může každý, zájemci se mohou nezávazně registrovat na stránce trolejbusem.cz, kde vyplní na jakou část cesty a na jak dlouho by se chtěli zúčastnit. O náklady na cestu se pak podělí, na osobu a den vyjdou na zhruba tisíc korun. „Kdybychom je chtěli snížit, muselo by nás tam být hodně, což už by nebylo komfortní,” vysvětluje Fikáček.