Takoví jsou například známí mamlasové u domu na náměstí Svobody v Brně. Pro dům na nároží Jakubského náměstí a Běhounské ulice to ale neplatí. Tíhu domovního arkýře zde totiž na hřbetech nesou dva trpaslíci v červených čepičkách. A to již jedno století. „Mně se tito skřítci moc líbí. Musím říct, že jsem si jich všimla až poměrně nedávno,“ řekla jedna z kolemjdoucích Tereza Salková.

Využití trpaslíků místo urostlých atlasů ale nemusí být až tak překvapující. Přestože jsou malého vzrůstu v pohádkách vystupují jako silní, odolní a vytrvalí mužíci. A také mají blízko k domům. Kromě kovářství a hornictví se totiž mají zabývat i stavitelstvím. „Dům postavili na počátku dvacátého století. Bohužel za války shořel archiv brněnského stavebního úřadu, a tak se nedochovala k domu žádná dokumentace,“ uvedl historik umění Bohumil Samek.

V druhé polovině devatenáctého století a počátku století následujícího považovali mnozí obyvatelé habsburské říše Moravu za zemi zaslíbenou. Byla pro ně pohádkovým světem, ve kterém se prolínaly německé a slovanské pověsti. A v německých pověstech, potažmo v germánských mytologiích se právě hojně vyskytují různí skřeti a skřítkové.

Dá se tedy předpokládat, že ten, kdo si na počátku dvacátého století nechal postavit dům s trpaslíky patřil k německé části obyvatel města. Konec pohádkových bytostí i různých ozdobných ornamentů na domech odstartovala v roce 1908 dnes již legendární stať rakouského architekta narozeného v Brně Adolf Loos. Její název je více než výmluvný Ornament a zločin.

Začal tak čas pravoúhlé architektury a hladkých fasád bez jakýkoliv příkras. Moderní architektura s plnou silou vtrhla do Brna. Roztodivné zvířecí i rostliné motivy, která tak milovala secese a historizující architektura, nadobro zmizely. Trpaslíci však zcela nevyhynuli. Ostatně jsou to nesmrtelné pohádkové bytosti. Jen se přestěhovali z fasád na zahrady.