Klidná plavba zaoceánského parníku? K ní se návštěva brněnské restaurace U Kormidla rozhodně přirovnat nedá. To už spíš k závodům dračích lodí na Brněnské přehradě. Pohotově obsadit místo, rychle zhltnout jídlo a honem pryč. Potěšit tak mohou alespoň ceny jídel, velké porce a široká nabídka poledních menu.

Restauraci v Kounicově ulici si za roky jejího fungování oblíbilo mnoho Brňanů. Kolem poledne je prakticky nemožné najít v ní volné místo. Dokonce i v půl druhé odpoledne hučí v lokále jako v úlu. „Nabízí tady šest druhů meníček. To je opravdu hodně a je vidět, že to lidi přitáhne,“ říká šéfkuchař restaurace U královny Elišky Jiří Vařílek. Muž, na jehož jídlech si při loňském summitu v Brně pochutnávalo šestnáct evropských prezidentů.

Přestože je „Kormidlo“ zcela zaplněné strávníky, kteří přišli právě na polední menu, servírka bez problémů přináší i jídelní lístky. Ty překvapují mile i nemile. „Nabídka je tady klasická, nic převratného. Nové chutě asi neobjevíme. Příjemným zjištěním jsou ale ceny. Třeba sto osmdesát pět korun za dvousetgramový biftek se šunkou a sýrem je skvělá cena. Běžná je aspoň o třetinu větší,“ hodnotí Vařílek.

Místo hovoru s přáteli u stolu, který je kvůli hlučnému prostředí téměř nemožný, mohou hosté ocenit stylovou výzdobu námořnické restaurace. Na stropě visí rybářské sítě, na stěnách zase červenobílý záchranný kruh nebo kormidlo.

Přestože mají kuchaři jistě plné ruce práce, hlavní chody přináší servírka už po čtvrthodině. „Jídlo vypadá na oválných talířích moc pěkně a krásně voní,“ těší se prezidentský kuchař na Balatonskou specialitu, neboli pořádnou porci kýty s čabajkou a zapečenou nivou. Rázem však Vařílek poznává, že vzhled je tentokrát lepší než chuť. „Maso je naložené v paprikové vegetě, něčím podobným jsou posypané i opékané brambory. Glutaman sodný se opravdu neztratí. V jídle navíc není žádná čabajka, ale obyčejná klobása,“ kritizuje šéfkuchař.

Druhým testovaným jídlem je Pirátská bašta. Pokrm s kuřecími nudličkami, anglickou slaninou, žampiony, česnekem a chilli zaručeně potěší žaludek i strávníkovo oko. Volba ingrediencí je také tentokrát povedenější, ovšem k labužnickému zážitku pořád něco schází. Shon v zaplněné restauraci si navíc vyžádal další kaňku na jejím hodnocení. Servírka místo objednaných bramboráčků přinesla vařené brambory.

Nevelkou spokojenost s hlavními chody by ještě mohl vylepšit povedený moučník. Ty by však návštěvník „Kormidla“ hledal v nabídce marně. Zmrzlinová tečka už rozporuplný dojem příliš nezmění. „Je vidět, že jsou tady zaměření hlavně na polední menu. Ceny i porce jsou skvělé, ale s kvalitou jídel už je to horší. Host se nají, ale labužník nadšený nebude,“ uzavírá Vařílek.