Ačkoliv byla sobotní obloha od rána zatažená a nad poli se vznášely mlhy, před polednem se mraky začaly trhat a na řadící se vojáky už před druhou hodinou svítí slunce. Diváci obsazují místa s nejlepším výhledem, několik chlapců dokonce šplhá na jabloně u cesty, aby měli opravdu dobrý výhled. „Kluci, pojďte s námi bojovat, padnete za císaře,“ láká je se smíchem jeden z vojáků pochodujících do bitvy.

Deset minut po druhé hodině padá první výstřel. Bitevní ukázka je tentokrát inspirována manévry armád kolem nedaleké Telnice, kde se 2. prosince 1805 také zuřivě bojovalo. Hlas z amplionu se snaží popisovat postup jednotlivých jednotek, ale v bitevní vřavě se stejně málokdo vyzná. „Jakmile na vojákovi vidíte černo-žluté doplňky, je to Rakušan,“ zní jedna z nejužitečnějších pouček z amplionu.

Po několika minutách se vojáci začínají ztrácet v dýmu, na výstřely z pušek a děl za celou bitvu použijí stovky kilogramů střelného prachu.

Zatímco před 204 lety padlo u Slavkova podle některých odhadů až třicet tisíc vojáků, letos se s oběťmi na životech nepočítá. „Už jsem přežil deset slavkovských bitev,“ konstatuje ostřílený bojovník Pavel Rys, který letos oblékl uniformu francouzského dělostřelce.

Součástí bitevní ukázky je amputace nohy jednoho z vojáků. Tu však přeruší skutečné zranění – jeden z vojáků má sečnou ránu na rtu a doktor ve vojenské uniformě mu běží na pomoc. Zranění se nakonec podaří ošetřit hned na místě, voják však odchází z bitvy s několika stehy. „Jo válka je sviňa,“ komentuje jeden z přihlížejících diváků.

Po desítkách minut úporného boje nakonec i letos vítězí Napoleonova armáda. Přehlídka končí jeho poděkováním statečným vojákům. Slavnostní dojem z vítězství však trvá jen chvilku. „Ztratila se sedlová pistole, kdo ji najde, ať ji vrátí do ruského tábora,“ zakončuje hlas z reproduktoru komentář k bitvě.