„Doma se mluvilo hlavně švédsky, ale maminka mi čas od času večer předčítala české pohádky. Mezi mé nejoblíbenější patřily knížky od Josefa Lady a příběhy o Krtkovi," vzpomíná usměvavá blondýna.
Chuť naučit se česky ji provázela i v dospělosti. Chvíli to zkoušela na internetu, ale brzy zjistila, že mnohem více by jí prospěl kontakt s rodilými mluvčími. O možnosti vyrazit do České republiky na letní školu se dověděla opět díky matce, která ji poradila, ať jede do Brna.
Rozmýšlet se přitom mohla i mezi Prahou a Olomoucí. „Brno je moc krásné. Je to velké město s charakterem městečka. Kamkoli se dá za chvíli dojet a to mi vyhovuje," vysvětluje Söderbergová.
Rozdíly mezi češtinou a švédštinou jsou velké. Rodačka z městečka Tranås zápasí především s vyjmenovanými slovi a se skloňováním. „Švédština nezná střední rod. Navíc se v ní používají pouze čtyři pády," přemítá žena mezi hlavními odlišnostmi. Oproti češtině jí její rodný jazyk připadá příliš hrubý a strohý.
Stejný názor má i na kulturu. „V České republice je mnohem větší výběr koncertů a divadel. Švédové o ně nemají zájem a raději zůstávají doma," zamýšlí se seveřanka, které se na letní škole líbí také promítání českých filmů.
Mezi její nejoblíbenější patří Kolja. „Mám ráda český humor. Loni jsem například objevila Járu Cimrmana. Ten se mi moc líbí," usmívá se Söderbergová.
Češtinu se Švédka neučí pouze kvůli svým předkům, ale i kvůli kariéře. Má hodnost kapitánky a na vojenské škole učí technické předměty začínající piloty. „Jezdí k nám Češi, aby se naučili létat na Gripenech," vysvětluje.
Jejími jedinými koníčky jsou potápění a jízda na motorce. Po Skandinávii se prohání na Hondě VFR 800. „Před odjezdem domů chci stihnout začátek brněnské Velké ceny," uzavírá žena.
MARTIN SLÁVIK