Ocenění získala za způsob, jakým děti dovede vtáhnout do výuky. Její hodiny jsou podle nich zábavné. Mají pocit, že jim naslouchá. Zajímá se o ně. Že na jejich názoru záleží. „Ráda si s nimi vykládám. Tím, že učím angličtinu, k tomu mám i prostor. Vždy se s nimi snažím probírat, co dělaly třeba předešlý den. Nebo najít zajímavé téma, v němž by se mohly projevit,“ zamýšlí se učitelka roku.

Svůj zájem o žáky a jejich chápání světa neodkládá ani po závěrečném zařinčení zvonku. „Mě opravdu baví. Chci svět vidět jejich očima. Slyšet, jak vnímají život. Co rádi dělají, poslouchají, sledují. Dostat se na stejnou vlnu. Často jdu a pustím si seriál, který je pro ně zrovna teď hitem,“ říká Janu.

Pohádkové hřiště na brněnských Vinohradech.
Pohádkové graffity. Děti na vinohradském hřišti nově hlídají kouzelné bytosti

Poslední televizní počin, kterému na popud svých žáků dala šanci, byl španělský Papírový dům. „Napřed jsem si říkala, že je to nic moc. Po pár dílech mě to ale dostalo. Děti mají zjevně vkus,“ směje se.

Ocenění dostala i za práci, kterou dělá navíc. Píše Erasmus projekty, hledá školy pro výměnné pobyty. Organizuje pro žáky možnost povídat si se zahraničními kolegy přes internetové aplikace. „Gramatika je důležitá, ale angličtinu v praxi považuji za zásadnější. Nahráváme žákům z jiných zemí videa. Píšeme si přes krátké zprávy. A děti se vždy těší na reakce. Ty však ne vždy přijdou, ale s tím už nic nenadělám,“ krčí rameny Janu.

Opravený vnitroblok mezi ulicemi Kounicova, Tábor, Pod Kaštany a Šumavská v brněnských Žabovřeskách.
Parkující vedle hráčů pétanque. Tak po opravě vypadá největší vnitroblok v Brně

Titul učitelka roku vnímá jako motivaci k další práci. „Nejvíce si na tom cením toho, že si někdo cení mě. Člověku to připomene, proč si takové povolání zvolil. Dodá mu to smysl, i když se občas trápí," uzavírá.