I přes nepřízeň počasí přišly na setkání uměleckých kovářů a řemeslníků desítky lidí.

Krbcajk, přitloukačka nebo výplkáč. I taková slova kovářské hantýrky mohli slyšet návštěvníci na sobotní akci nazvané Obřanský obr. Několik kovářů u obřanské cyklostezky rozložilo své náčiní, kovadliny a výhně. Chtěli tak ukázat lidem, jak se dříve dělalo kovářské řemeslo. „Předvádějí tu několik druhů kovářského umění, máme tu například šlapací výheň, buchar na velké železo, starou pec k tavení a odlévání,“ uvedl za organizátory Tomáš Měšťan. Je jedním ze zakladatelů obecně prospěšné společnosti Kovářovo údolí a snaží se obnovit zchátralý obřanský mlýn. Tam má vzniknout kovářský skanzen, místo pro koncerty a další kulturní akce.

„Chceme rozvíjet kovářské řemeslo a ukázat lidem, že i v Obřanech se může něco dít. Proto jsme vymysleli akci Obřanský obr, která se návštěvníkům představila letos poprvé,“ vysvětlil Měšťan. Na programu byl od dvanácti hodin průvod kovářů, kejklířů a šermířů, pak organizátoři setkání vyhlásili v okolí obřanského lomu takzvané Svobodné území Ifaistia, stát umělců všech řemesel.

Celé odpoledne pak předváděly desítky kovářů své umění divákům, mezi kterými byli i užaslí cyklisté nebo běžci, kteří se vydali původně za sportem na jindy opuštěnou a klidnou cyklostezku. „Záměrně jsme zakotvili u cyklostezky, aby se každý se mohl podívat na práci kovářů, lemujících tuto trasu. Počasí nám akci trochu zkomplikovalo, i když na průvod ještě nepršelo. Mohlo to být horší,“ zhodnotil Měšťan.

Pružinový buchar

Návštěvníky zaujal hlavně kovový buchar, jehož majitelem je brněnský kovář Daniel Hlobil. „Jedná se o pružinový buchar, který používali kováři v devatenáctém století. Byl to jejich pomocník, když pracovali sami a potřebovali překovat nebo vytvarovat velký kus železa. Na to by sami nestačili,“ řekl Hlobil, který před třemi lety koupil nedaleký polorozpadlý mlýn. „Obřanské údolí je nesmírně hezké, ale zdá se mi velice opuštěné. Proto se pouštím do obnovy mlýna, kde by mohli tvořit umělci,“ řekl Hlobil.

Jeho úsilí se líbilo jedné z návštěvnic setkání, Lie Hlobilové. Je dcerou původních majitelů mlýna a s kovářem ji pojí shodou okolností jen příjmení. Její otec koupil usedlost v roce 1938 a věnoval se tam koželužství. „Vodní kolo nám vyrábělo elektrický proud, který vystačil pro nás i pro vedlejší chalupu. Po znárodnění už jsme usedlost nemohli dále udržovat. Stroje jsme prodali do sběru za odvoz, nic jsme z toho neměli. Pak jsme se odstěhovali, ale dodnes se tu cítím doma. Je to krásné a romantické místo, které stojí za zvelebení,“ myslí si Hlobilová.

V šest hodin večer pak kováři zabalili své náčiní a poté předvedla ohňovou show skupina Ignis Inferno. V půl osmé zakončí program jedna z brněnských kapel.