Amigo’s znamená přátelé, proto usmějte se vesele a přijďte mezi nás. Tímto sloganem láká k návštěvě restaurace v Novobranské ulici Amigo’s. Kuchař však vaří jen průměrná jídla a číšník odmítá vydat účet z pokladny.

„Porce však podávají giga,“ zmírňuje nepříznivé hodnocení šéfkuchař restaurace U Královny Elišky Jiří Vařílek.

Stránky jídelního lístku má restaurace vsunuty do plastových euroobalů, s obsahem je ale šéfkuchař spokojený. Kromě specialit k pivu a vínu, jimiž jsou žebra a křidélka, může host vybírat z kuřecího, vepřového i hovězího masa.

Kuchař dokonce nabízí jídla z pánve. Dvě z nich Vařílka zaujmou. Voňavý košík kombinací vepřového masa s jablky, ostružinami, červeným pepřem, červeným vínem a medem a Prskající pánev Vesuv. „Přednost dám Vesuvu, chci ochutnat tři druhy sýra a dva druhy masa,“ vybírá Vařílek.

Během obědů se restaurace rychle plní, hosté si většinou objednávají menu. Nad cenou kroutí Vařílek nevěřícně hlavou. „Jídlo za osmapadesát korun je pod hranicí nákladů. Chápu, že chtějí přilákat hosty, ale restaurace na to nesmí doplácet,“ radí Vařílek.

Na jídlo se v Amigo’s nečeká dlouho, polévku přináší číšník téměř okamžitě. K silné a chutné česnečce jsou opečené kousky chleba přiložené v misce správně zvlášť, aby se v polévce nerozmočily.

Prskající Vesuv přináší číšník v těžké litinové pánvi, která dlouho udrží teplotu jídla. Kromě soli nechybí italské sopce nic. „Porce je obrovská, vepřové i hovězí maso je měkké a brambory i sýr chutné,“ hodnotí Vařílek.

Druhé objednané jídlo nesplnilo očekávání. Bramborový mls na talíři nebyl v jídelním lístku nabízenou směsí masa s cibulí, česnekem a kečupem v bramboráku, navíc zasypaný sýrem a podávaný na prkénku.

Hovězí maso ve směsi bylo tuhé, kečup rozmočil bramboráčky na spodku talíře. „Maso z roštěnky je ukrojené po vláknech, proto ztuhlo a těžko se kouše. Představoval jsem si, že směs bude uvnitř přehnutého bramboráku. Kuchař si ulehčil práci,“ říká Vařílek.

Do testu zahrnul i Gladiátorův meč, což mělo být podle číšníka maso na špízu, takže nemohl vyhovět s prosbou o poloviční porci. Zde udělal číšník první chybu v komunikaci s testovacím týmem, protože v jídelním lístku ani v pánvi se žádný špíz neobjevil.

Navíc omáčka se nápadně podobala omáčce v bramborovém mlsu i masa po zahradnicku, které číšník roznášel jako menu. „Je stejná,“ konstatoval Vařílek. Jídla v Amigo’s označil za průměrná. „Jedno jídlo dobré, další dvě mi moc nechutnala. Zákusek si tu nedám. Myslím, že mě už nemají čím překvapit,“ nedá se nalákat na krupicovo-tvarohové nočky s jahodami šéfkuchař.

Podivnou tečku dělá za testovacím obědem číšník. Přináší účet vytištěný z pokladny, ale odmítá jej vydat. Na požádání vypíše doklad a oběd shrne do názvu občerstvení. Doklad z pokladny prý už zmačkal a vyhodil, tvrdí, a jde uklidit nádobí z okolních stolů.