Na ostrově panovalo antarktické léto a teploty ve dne se pohybovaly kolem nuly. Přesto bylo celé moře zamrzlé, takže se bioložka k rybám, které potřebovala k výzkumu, dostávala těžko. Na začátku února ale zámrz praskl a vědci se mohli vydat na moře. „Při pitvě žaludků nalovených ryb se potvrdilo, že všechna zvířata v zámrzem postižené oblasti strádají hladem," vysvětluje Mašová.
Nyní bude získané vzorky zpracovávat. „Do půl roku pak musím vydat vědecký článek o výsledcích," upozornila.
K práci v zaledněných oblastech se dostala při studiu na vysoké škole. „Přihlásila jsem se do kurzu o polární ekologii. Jeho součástí byla cesta na Špicberky, kam jsem jela s projektem zaměřeným na pitvání ryb. Ta práce mě nadchla natolik, že jsem uvažovala, jaké by bylo dělat něco podobného v Antarktidě," říká bioložka.
Tento kontinent ji zajímal kvůli zcela odlišnému ekosystému. „Je izolovaný od zbytku světa, takže se tam vyskytují jiné druhy rostlin a živočichů," vysvětlila.
Rozhodla se splnit si svůj sen a přihlásila se do výběrového řízení. A uspěla. Zkoumat parazity v tělech ryb odjela do Antarktidy už podruhé. Jako jedna ze dvou žen. Společnost jim dělalo osmnáct vědců hlavně z Masarykovy univerzity „Kluci ale byli opravdoví gentlemani. Starali se o nás a se vším nám pomáhali. Žádné konflikty tam nevznikly," vzpomíná Mašová.
Dodává, že po několikatýdenním pobytu v zamrzlé oblasti člověk zeslábne. „Ještě jsem ani nenabrala zpátky všechny svaly, o které jsem tam přišla před rokem," směje se žena, která se ve svém volném čase věnuje několika sportům. Při polárním výzkumu totiž podle ní člověk používá jiné svaly než běžně a na cvičení je tam navíc málo času. „Měli jsme tak jednu tyč, na které jsme mohli dělat shyby. Využívali to hlavně kluci. Já totiž udělám jen jeden," směje se.