Ze zbrusu nových baterií už nejméně měsíc teče páchnoucí voda. Proč? To zatím nikdo nezjistil. Brněnský deník Rovnost na potíže upozornil na počátku listopadu a od té doby se toho moc nezměnilo. „Nijak zvlášť mi to nevadí, ruce si v tom umyjete bez problémů. Ale samozřejmě bych se tu vody z kohoutku nikdy nenapila,“ poznamenala například studentka Barbora Ambrůzová, která na přednášky do kampusu chodí od začátku semestru.
Dvojjazyčná upozornění na špatnou vodu se v některých částech areálu objevila před pár týdny. Podle vyučujících se ale problémy s vodou táhnou už podstatně déle. „Už v srpnu byla ta voda prostě hnusná. Napustili jste si skleničku a zůstal v ní mastný povlak,“ potvrdila doktorandka Iva Tomalová.
Voda? Balená
Svízel s potrubím podle ní začala prakticky ihned po dokončení takzvané Zelené etapy. Tedy poslední fáze výstavby bohunického kampusu, který se v září dočkal oficiálního otevření. „Musím uznat, že zaměstnavatel nás naštěstí nenechal na holičkách. Denně teď každý dostává dva litry balené vody, takže nám to život nijak zvlášť nekomplikuje. Tedy až na výzkum, protože nalít si vodu použitelnou pro analýzu člověk prostě nemůže,“ poznamenala Tomalová.
Co vlastně problémy způsobilo, přitom jasné není. Univerzita poslala vzorky vody na rozbor olomouckému pracovišti Zdravotního ústavu se sídlem v Ostravě. Podle výsledků, které správci kampusu dostali do ruky šestadvacátého října, v pavilonech A11, A13, A14, A15, A19 a A20 voda nevyhovuje hygienickým požadavkům. „Vykazuje zejména takzvané senzorické závady, totiž nepřijatelný pach a chuť,“ konstatovala mluvčí brněnské Masarykovy univerzity Tereza Fojtová.
Závadná voda podle ní nemůže nikomu způsobit zdravotní problémy. Přesto se kvestor univerzity rozhodl okamžitě přijmout sadu preventivních opatření. Kohoutky, ze kterých není vhodné pít, škola opatřila značkami. Zajistila zásobování balenou vodou a rozmístila informační tabule o dostupnosti kohoutků s pitnou vodou v sousedních pavilonech, které jsou vzdálené do sta metrů.
A začala zjišťovat, kde je vězí chyba. Nechala provést technickou prohlídku rozvodů vody v celé Zelené etapě a stanovila vzorkovací místa pro screeningové laboratorní vyšetření vzorků teplé i studené vody. Další odběry, tentokrát v daleko větším rozsahu, k analýze putovaly na konci října. „Vyhodnocení výsledků očekáváme do tří týdnů. Pak vznikne závěrečná zpráva s identifikací problematických míst a návrhem možného řešení nevyhovujícího stavu,“ dodala Fojtová.
Potíže s reklamací
Odpovědnost za problémy podle univerzity nesou dodavatelské firmy, které stavbu zajišťovaly. Škola teď u nich závady reklamuje. „Korespondujeme v této věci s univerzitou,“ potvrdil koordinátor výstavby společnosti OHL ŽS Radek Svoboda. Podle hlavního stavbyvedoucího společnosti Unistav Dalibora Weigela však určit, kdo je za potíže zodpovědný, bude daleko komplikovanější. „My jsme reklamaci odmítli s tím, že je to není záležitost stavební firmy. Ale věc využívání objektu. Jak to opravdu je, se ale stále zjišťuje. Takže je těžké se k tomu teď vyjadřovat,“ shrnul Weigel.
Problémy s vodovodním potrubím jsou jen jednou z mnoha potíží, se kterými se obdivovaná stavba potýká. Podle kritiků má sice dlouho očekávaný kampus krásnou skořápku, pod ní ale řadu nedostatků. Patří mezi ně například propadající se stropní podhledy, nevhodně umístěné odtoky či špatný vzduch.
Plavková hodina
Mezi legendy už vstoupila takzvaná plavková hodina, kterou posluchači i jejich vyučující kvůli porouchané klimatizaci absolvovali v koupacích úborech. Vysloužila si fotogalerii na sociální síti Facebook, neduhy areálu ale dokumentuje i rozsáhlé diskusní fórum na univerzitním intranetu. „Nechci s hodnocením kampusu čekat. Chci, aby se doladily nedostatky, které se doladit dají. A aby ty, které už změnit nejde, jejich tvůrce neopakoval,“ píše na něm jedna ze studentek.
