Peníze vybírala i jedenadvacetiletá Lucie Horká. Když se ve škole přihlásila do předmětu aplikovaná ekonomie, myslela, že ji čeká hlavně počítání. „Překvapilo mě, když nám řekli, že si založíme vlastní firmu a vymyslíme dobročinný projekt," vzpomíná. Nejprve se bála, nakonec ji to ale bavilo.
Každý ze skupiny dvanácti spolužáků přispěl stovkou korun do počátečního fondu, aby mohli nakoupit materiál. Jaké věci vyrobí, to vymysleli jednoduše. „Chodíme do školy, kde studuje mnoho dívek. Prodávali jsme tedy kabelky a náušnice," vypráví Horká.
Se spolužáky nakoupili plátěné tašky a materiál na výrobu náušnic. „Občas někdo přinesl i takové, které se mnoha lidem nelíbily. Prodat jsme je ale museli," poznamenává studentka z Brna.
Na plátěné tašky obtiskovali ruce, listy, nebo si vyrobili šablony a sprejovali obrázky. „Překvapilo mě, že vyrábění tašek bavilo i kluky," diví se Horká.
Nejdůležitější bylo vymyslet, jaké dobročinné organizaci vydělanými penězi přispějí. „Před pár lety jsem viděla pořad o lidech se syndromem motýlích křídel. Každý dotek na kůži je nesmírně bolí. Napadlo mě tedy, že dáme peníze brněnské organizaci Debra, která lidem s touto nemocí pomáhá," vysvětluje.
Věci na prodej vyráběli studenti každý týden dvě hodiny ve škole. Někdy si museli vzít práci i domů. „Ještě přibližně hodinu mi tam trvalo zažehlování obrázků na kabelkách," říká Horká.
Nejtěžší bylo výrobky prodat. „Nabízeli jsme je učitelům a studentům ve škole, taky kamarádům. Když jsem si šla večer sednout do hospody, rovnou jsem tam něco prodala," směje se.
Oslovovala i kamarády na sociálních sítích. „Někteří lidé si hned něco koupili, jiné jsem musela přesvědčovat, že jejich peníze půjdou na dobrou věc," poznamenává studentka.
Zatím studenti prodali sedmdesát tašek a přes 150 náušnic. Výtěžek předají organizaci Debra asi za dva týdny, až udají zbytek výrobků. „Nejvíc ze všeho mě potěšila nadšená reakce ředitelky organizace, když jsme jí řekli, že pro ně vybíráme peníze. Moc mě to dojalo," vypráví Horká.
LENKA ONDRYSKOVÁ
