Při víkendové rekonstrukci bitvy v takzvané Korsunské kapse nikdo nezemřel. Místo toho se ozývá potlesk a pochvalné mručení. „Sovětský politruk žene vojáky proti kulometům. Němci však už nemají šanci. Poslední bojovníci Wermachtu, kteří uvízli v kotli se vzdávají,“ říká moderátor rekonstrukce bitvy, kterou v sobotu pořádalo v Army Parku Ořechov u Brna občanské sdružení Renata.

Možnost shlédnout rekonstrukci bitvy přilákalo do Ořechova u Brna stovky návštěvníků. Na lavičce nad přírodním amfiteátrem sedí i Anna Domanskaja. „Vytáhl mě sem přítel, který je do podobných věcí blázen. Nikdy jsem nic podobného neviděla, takže mě to zajímá. Bohužel moc nerozumím moderátorovi. V Brně studuji a česky moc neumím,“ říká Domanskaja.

Kousek opodál si hrají tři asi osmiletí chlapci na válku. Mají plastové kulomety a jakmile se ozve z bitevního pole střelba, střílejí taky. „Když tě trefím, musíš spadnout na zem,“ stěžuje si jeden z účastníků boje.

Naopak asi dvanáctiletý Vilém Ožana nemůže odtrhnout oči z bitevního pole. „Nikdy jsem tu nebyl a moc se mi to líbí. Mám rád armádu. Možná budu jednou voják,“ říká Ožana. Jeho otci se to moc nelíbí. „No to bych ho radši zabil,“ žertuje s tím, že by mohl dělat maximálně vojenského doktora.

Mezi návštěvníky jsou i manželé Kubátovi s rodinou. „Vyrazili jsme s dětmi na sobotní výlet. Je moc hezky, takže jsme nechtěli sedět doma,“ vysvětluje Robert Kubát.

Vzápětí s sebou škubne. Na bitevním poli právě vybuchl sklad paliva. Plameny šlehají z provizorní dřevěné boudy, kterou organizátoři postavili jenom proto, aby mohla vybuchnout. Vojáci rudé armády se snaží Němce dopadnout. Nedaří se jim to však dostatečně rychle. Ještě pár manévrů a bitva, která ve skutečnosti trvala asi šestnáct dní, je za tři čtvrtě hodiny dobojovaná. Výsledek nikoho ze stovek diváků nepřekvapí. „Němci dokázali z obležení nakonec utéct. Elitní jednotky SS se k nim probojovaly a větší část vysvobodily. Pro Němce to však byla obrovská ztráta, kterou už nedokázali nahradit,“ uvedl jeden z pořadatelů Stanislav Veverka.

Provizorní tribuna se pomalu vylidňuje. Ještě potlesk pro dvě stovky dobrovolníků, kteří v kotli urputně bojovali a po hodinovém stání je čas na horké svařené víno, klobásku nebo nějakou sladkost. Vojáci „Tati, můžu jít pak posbírat ty náboje,“ ptá se otce asi pětiletý chlapeček. Tatínkovo jednoznačné ne ho skoro rozpláče. Prý mu místo toho koupí alespoň kyselého hada nebo jiný pamlsek.