V závodě se může počítat mezi ostřílené borce, na start Sudovalu se totiž poprvé postavil už před třemi lety. Tehdy mu bylo osmdesát let.

Na pětapadesátimetrový spurt se nejstarší účastník soutěže těší. Připouští ale, že poslední červnový týden se kvalitě trasy moc neprospěl. „Je hodně bláta, bude se zřejmě hůř běžet. No snad mi to vyjde,“ strachuje se Holubář, když těsně před sobotním startem osmnáctého ročníku Sudovalu obhlíží trasu.

Nakonec všechny překážky terénu zdolá bez jediného zaváhání. Pro přední příčky to sice tentokrát nestačí, na nejhlasitější aplaus diváků rozestoupených podél trasy ano. Od organizátorů soutěže navíc brněnský závodník přebírá čestné ocenění a dárek, který jej rozpláče. Kazetový radiomagnetofon pro přepis nahrávek, které Holubář zařazuje do svých kronik.

Jednu z nich přinesl i na letošní Sudoval. „Mám dohromady asi tři, jsou to ale silné a těžké knihy. Všechny bych je sem donést ani nedokázal. Snažím se do nich zaznamenat důležité společenské události a významné osobnosti, se kterými jsem se v Brně setkal. A tady v této je i báseň, kterou jsem složil o Sudovalu,“ ukazuje Holubář hustě popsané a fotografiemi polepené stránky.

Kromě jiného patří i k věrným kronikářům dění v brněnském klubu Šelepka. Právě díky tomu se k legendárnímu bosonožskému závodu dostal. „Kamarádi ze Šelepky mě pořád pošťuchovali. Ať prý závod aspoň zkusím. Nakonec jsem se opravdu přihlásil. A vyšlo mi to dobře, ne?“ usmívá se Holubář.

V loňském ročníku kopec zdolal za padesát sekund. Předloni dokonce jen o něco přetáhl půl minuty. Účast na letošním Sudovalu přesto zvažoval. „Nemyslete si, léta už jsou skutečně hodně cítit. Cítím se dobře, ale mám například poměrně silnou cukrovku. A jestli se do závodu přihlásím v příštích ročnících, si nejsem moc jistý. Letos jsme si ale řekl, že do třetice je všeho dobrého. A že bych ten třetí Sudoval v řadě měl přece jenom ještě udělat,“ vysvětluje důchodce.

Ke sportu prý přitom narozdíl od psaní nikdy blízko neměl. A ani na Sudoval prý netrénuje. Klíčové je totiž podle něj především závodnické štěstí. „Podstatný je dobrý start. V první třetině se člověk musí dobře rozjet, pak už to jde samo. A pak taky poslední úsek, kdy je trasa hodně strmá. Ten bývá nejobtížnější,“ podotýká Holubář.

Jako vůbec nejdůležitější podmínku pro úspěch v závodě s pivním sudem vidí sudovalský veterán podporu obecenstva. „A tu tady máme. Jsou tu dnes samá krásná děvčata,“ pochvaluje si atmosféru čerstvě plnoletého Sudovalu Holubář.