Ti tento pátek a tuto sobotu uspořádali v kovárně v Těšanech na Brněnsku již deváté setkání kovářů, kteří takzvanou damascenskou techniku ovládají. „Damaskové kovářské výrobky vznikají tak, že se skují dohromady vrstvy tvrdé oceli a měkkého železa s nižším obsahem uhlíku. Takto vzniklý výrobek se pak vyleští a povrch se leptá kyselinou. Ta má různé účinky na různě tvrdé materiály, takže povrch výrobku pak zdobí krásná struktura,“ popsal za pořadatele Rostislav Fabiánek z Technického muzea v Brně.

Zatímco v pátek kulo více jak patnáct kovářů bez zraků veřejnosti, Dnes již byla kovárna přístupná i návštěvníkům. „Přišlo jich hodně. Snad více než sedmdesát. To kováře povzbudilo. Podle mne jsou to vždy tak trochu exhibicionisté, kteří ke své práci zraky veřejnosti potřebují,“ myslí si kurátorka sbírek z Technického muzea v Brně Petra Mertová.

Podle ní navíc letos připravilo technické muzeum pro kováře zvláštní úkol. „Zapojili jsme je do našeho výzkumu. Zadali jsme jim, ať se pokusí damascénskou technikou vyrobit středověké nože s takzvaným vlnovitým svárem. Jejich výrobky porovnáme s archeologickými nálezy z tehdejší doby.

Dozvíme se tak, jak byla výroba těchto nožů náročná,“ popsala Mertová z technického muzea. Podle ní dala výroba středověkého nože mnoho práce i zkušeným kovářům. Někteří jej dělali nadvakrát i natřikrát.

Ti to ovšem popírají. „S ničím jsem problém neměl. Damascénské technice se věnuji už sedmnáct let. Byla to pro mne práce jako každá jiná,“ řekl slovenský kovář Ladislav Lasky.

Podle Fabiánka je ovšem damascénský způsob kování pro kováře spíše koníčkem, kterým doplňují své povolání. I když tento postup ovládá v Česku asi jen sedmdesát kovářů, je těžké se takto uživit. „Mnoho z nich se živí například výrobou mříží. A když si chtějí spravit náladu, tak si vyrobí damascénský meč,“ uzavřel Fabiánek.

KLÁRA ŽIDKOVÁ