„Chtěli jsme rozmnožit tyto velice vzácné a ohrožené stromy na místě, kde se ještě zachovaly díky izolaci od pevniny,“ vysvětluje účel několika projektů účastník expedice Petr Maděra z Mendelovy univerzity.

Brněnští vědci na Sokotru jezdí už skoro deset let a osázeli tam dračinci i jinými ohroženými druhy desítky hektarů. Mezitím některé jejich stromy vyrostly až do pětimetrové výšky.

„Dračí stromy vymírají, protože se rozmnožují pomocí kuliček, které spadnou na zem. Tam je spase dobytek. Domorodce ani nenapadne, že by je měli zachraňovat umělou výsadbou,“ říká brněnský dendrolog Jindřich Pavliš, který na Sokotru vyjel jako jeden z prvních.

Ostrov u východního pobřeží Afriky je svojí polohou nejpříznivější pro přežití takzvaných endemických druhů rostlin. Ty se vyskytují jen v určitých oblastech. „Třicet šest procent těchto druhů na světě roste právě na Sokotře,“ přibližuje Maděra.

Dračinec mohou lidé vzácně vidět ještě v Ománu a Saúdské Arábii. Sazeničky Dracaeny si mohou koupit také turisté na Kanárských ostrovech. A nejen tam. Dracaena jako pokojová rostlina je rozšířená i u nás. „Dracaeny je přes třicet druhů. Stromovitých jich je však pouze sedm,“ objasňuje Pavliš.

Ekosystém druhu dračince na Sokotře považují odborníci za nejstarší na světě. Jeho kořeny sahají až do druhohor, kdy tyto stromy rostly i na území dnešního Česka či Ruska. Červenou pryskyřici dračince, „dračí krev“, využívali římští ranhojiči jako prostředek proti zánětům. V historii se používala pro výrobu barev či k barvení houslí.