Cíl odborníků je zjistit, zda prožitý stres může zanechat biologické stopy v podobě změn ve strukturách mozku. „Výzkum se pokusí odhalit, jestli jsou potomci přeživších náchylní k vyšší hladině stresu, nebo mu naopak lépe odolávají," upřesnila Ema Wiesnerová za Masarykovu univerzitu.

Kromě dobrovolníků z řad lidí poznamenaných holokaustem proto výzkumníci hledají také následující dvě generace zasažených rodin. Hladinu stresu porovnají napříč třemi pokoleními.

Ve spolupráci s Židovskou obcí Brno už vědci oslovili přeživší z Brněnska. „Jako první se soustředíme především na první generaci. Zatím se nám podařilo vyšetřit sedmnáct přeživších. K tomu také odpovídající počet lidí, kteří mezi pronásledované nepatřili, do takzvaně kontrolního vzorku pro porovnání výsledků. Celkově jsme vyšetřili sto dobrovolníků," vyčíslil vedoucí výzkumu Ivan Rektor.

Výsledky zkoumání vědci využijí i při analýze aktuálních situací. „To, co zjistíme, pak mohou odborníci aplikovat například na oběti války v Sýrii či jiného konfliktu," nastínil Rektor.

Zapojeným respondentům pořídí vědci snímky mozku pomocí magnetické rezonance. „Hledáme změny v genetickém materiálu. Ve spolupráci s Mendelovým centrem Ceitecu se snažíme objasnit, zda další generace ovlivňuje genetický nebo naopak sociální přenos," přiblížil Rektor.

Kromě snímkování dobrovolníci podstoupí také psychologické vyšetření, odběr vzorků krve pro zjištění hladiny stresových hormonů a stěry z úst pro genetický výzkum. Dosavadní výzkum podle tvůrců výzkumu naznačuje, že stres se opravdu z generace na generaci přenáší. „Přestože prvotní výsledky ukazují, že bychom některé biologické ukazatele přenosu stresu najít mohli, potřebujeme ještě větší množství dobrovolníků. Jde totiž o velmi různorodou skupinu lidí, kteří holokaust zažili v odlišných podobách," nastínil Rektor.

Projekt podpořil také Nadační fond obětem holokaustu.