Předmětem výzkumu je zpracovávání odpadních materiálů, mezi které klasický popílek z vysokoteplotního spalování uhlí v tepelných elektrárnách patří, jednou z možností jak tyto zatím nevyužité druhotné produkty využít je výroba například stavebních dílců na bázi takzvaných geopolymerů. „To jsou materiály připravované z hlinitokřemi­čitanů v zásaditém prostředí za normální teploty a tlaku. Právě popílek vhodné složky obsahuje," říká Tomáš Opravil, jeden z vědců, kteří se na výzkumu podílí.

Takovým způsobem připravené geopolymery mohou částečně nebo úplně nahradit klasické betonové stavební dílce na bázi portlandského cementu. „Kromě toho jsou odolnější vůči chemickým látkám a lépe vzdorují mrazu. Do tisíce stupňů Celsia jsou také odolné vůči ohni," upozorňuje vědec.

Nevýhodou geopolymerů by mohla být podle Opravila vysoká výrobní cena přesahující cenu běžně užívaného cementu. „Nejdražší složkou celého systému je takzvaný alkalický aktivátor. Proto se náš tým zaměřil na jeho nahrazení pomocí jiných průmyslových odpadů. A to se nám podařilo. Vymysleli jsme alkalickou aktivovanou směs, ve které jsme nahradili velkou část alkalického aktivátoru, louhu, jiným průmyslovým odpadem obsahujícím vysoké množství zásaditých látek," popisuje Opravil.

Doplňuje, že tento způsob už není tak nákladný a cementu by mohl konkurovat. Přínos geopolymerů nespočívá pouze ve využívání odpadů, ale také v tom, že je jejich výroba oproti výrobě cementu šetrnější k životnímu prostředí.

Z jednoho metru krychlového popílku umí vědci po doplnění ostatních příměsí, přísad a kameniva připravit až pět metrů krychlových betonu zcela bez cementu. „Na výstavbu kilometru dálnice by bylo potřeba asi tři a půl tisíce metrů krychlových betonu. Roční produkce jedné elektrárny spalující černé nebo hnědé uhlí by tak vystačila zhruba na sto kilometrů nové dálnice," dodává na závěr Opravil.