Přítomné "samičky" v sále, ale také muži a ostatní soutěžící, jim tleskají do taktu pod vedením cimbálové kapely. Je sobota večer a koná se třetí ročník soutěže o nejlepšího tanečníka mužského slováckého lidového tance verbuňku. Nehmotného díla na seznamu UNESCO. Podle jednoho z tanečníků Martina Kšici sloužil dříve tento tanec mimo jiné právě k námluvám.

Choreografie je z velké části individuální. „Soutěžící zařazují různé prvky. Například kozáček je velmi náročný, ale porota ho zato hodnotí nejvyššími body," vysvětluje Kšica, který se podílí na organizaci, sám soutěží a k tomu v souboru Kyničan hraje na housle při doprovodu tanečního souboru mezi jednotlivými koly.

Na pódium už přichází další soutěžící. „David Buchta chtěl být v mládí kosmonautem," prozrazuje moderátor a to už Buchta zpívá na celý sál Spadla mi šablička z vraného koníčka. „Zpěvem před cimbálovou kapelou verbuňk začíná. Následuje pomalá a rychlá část. Tu prokládá střední část, které říkáme lašanek. Typická je pro hanácko-slovácký styl, ten je nám územně nejblíž. Jiné styly ji často nemají vůbec," popisuje Kšica.

Mezitím tanečník tuto část dokončuje a vyzývá muzikanty, aby přidali na tempu. Následují na první pohled nesourodé výskoky, dřepy a otočky v rychlém tempu, které vzdáleně připomínají uhlazenější verzi tance pogo. „Ale ano, něco společného to asi má," připouští s úsměvem Kšica. Každopádně podle něj tanečník potřebuje obrovskou fyzičku. „Ti nejlepší verbíři, jak se tanečníkům říká, dělají vedle verbuňku třeba dva nebo tři sporty, aby se udrželi v kondici," upozorňuje.

To už Buchta odchází z pódia. „Musím chodit běhat, abych měl výdrž," přiznává. Verbuňk se mu zalíbil na knínických hodech. „Jsem ze sousedních Jinačovic a o víkendech tam není co dělat. Proto chodíme do vedlejších dědin za zábavou. V Moravských Knínicích jsem tanec viděl poprvé a zalíbil se mi tak, že jsme se ho začal učit také," popisuje.

Díky tomu už se nebojí přijít na hodech přímo k muzice, vyzvat ji, aby mu zahrála a doprovodit ji tancem i zpěvem. „A na to holky slyší, aspoň ty krojované. Už jsem nějaké úspěchy slavil," přiznává s úsměvem.

Zaujmout dívky ale podle něj byla až druhá funkce tohoto tance. Slovo totiž pochází od verbování, protože byl spojený s náborem mládenců na vojnu. „Jednak při tanci dokazovali, že jsou fyzicky připravení. Navíc tak také potom v mírné opilosti vybíjeli smutek, že odchází," vysvětluje Buchta.

Přestože je verbuňk mužský tanec, na zábavách si ho občas vystřihnou i dívky. „Jsou oblečené v mužských krojích a zkouší prvky, které předtím odkoukali od mužů. Ale je to spíš taková legrace a paraodie," upozorňuje Kšica.

Na soutěž v Moravských Knínicích se ale dívky přišly jen podívat. „Na tom, že je to námluvní tanec, něco bude. Některým klukům prostě kroje sluší. Toho svého jsem si vybrala poté, co jsem ho viděla tančit. I když jediný důvod to určitě nebyl," směje se devatenáctiletá Pavlíná Dohnálková.

Vilma Krčmářová, která hostům nabízí soutěžní koštování pálenek, s ní souhlasí. „Pro mě je důležité, aby byl tanec hlavně ladný. A také jestli verbíř zpívá čistě," upozorňuje. Kamarádka, která jí s prodejem pálenek pomáhá, má jiný názor. „Mně to nic neříká. Ale uvidíme po pár panácích," směje se.

To už ale porota vyhlašuje výsledky. Do dalšího kola ve Strážnici postupují Martin Kšica a Tomáš Houbal. Pojedou je podpořit i někteří ze dvou set návštěvníků, kteří v sobotu do sokolovny přišli.