V Praze mohli lidé Věstonickou venuši vidět na výstavě Nejstarší šperky a ozdoby těla, a to od září loňského roku do konce února.

Věstonická venuše byla nalezena v roce 1925 týmem archeologa Karla Absolona ve zbytcích pravěkého ohniště na sídlišti lovců mamutů mezi Pavlovem a Dolními Věstonicemi společně s kamennými nástroji a zvířecími kostmi.

Byla rozlomena na dva kusy, které k sobě zdánlivě nepatřily. „Po očištění se však ukázalo, že tvoří celek představující ženskou postavu. Jedenáct a půl centimetru vysoká soška je dokladem počátků keramiky. Její unikum spočívá právě v použitém materiálu,“ sdělila v tiskové zprávě Kristina Kvapilová, která má v Národním muzeu na starosti komunikaci.

Prostranství u Technologického parku v brněnských Medlánkách.
Konečná šalin u Technologického parku v Brně: místo čeká proměna i nová zástavba

Jak doplnila, objev Věstonické venuše, která je zhotovena ze směsi jemné hlíny a vody, vyvrátil dosavadní domněnku, že keramika nebyla v době paleolitu známa. Metoda tomografu pak v roce 2016 potvrdila, že soška obsahuje také drobná úlomky kamínků a kostí či mamutoviny. „Vědci zároveň objevili detail, kterým je otisk prstu zhruba desetiletého dítěte na zadní části sošky. Na konci druhé světové války byla venuša uložena na mikulovském zámku, který při osvobozovacích bojích vyhořel,“ doplnila Kvapilová.

Zdroj: Youtube

Muzejníci sošku dokázali zachránit a převézt zpět do Brna pod záminkou fotografování. Věstonická venuše se stala symbolem pravěkého umění a dokladem zvládnutého vyobrazení lidského těla, především s důrazem na partie symbolizující ženskou plodnost.