„To bude i rozhovorem? No proč ne. Ale ubíhá mi čas na vycházku, když se ptáte,“ říká muž, když usedá na židli ve vedlejší místnosti. Pár metrů od něj sedí tři dozorci, pohled diskrétně zapíchnutý do neurčita.

Za shrnovací stěnou, který jeden ze sálů v budově věznice dělí na dvě části, zatím odevzdávají své hlasy další vězni. „Jo, zájem o volby tu rozhodně. Nevím, jak je to na jiných odděleních. Ale z toho našeho tipuju účast tak na šedesát procent. A pokud jde o mě, neváhal jsem ani minutu. Chodím ke každým volbám,“ říká muž.

Pro kandidáty do českého parlamentu z vězení hlasuje poprvé, poslední eurovolby už ale absolvoval ve výkonu trestu. „Rozhoduje se o tom, jak to bude v budoucnosti. A já jsem pořád její součástí,“ říká vězeň.

Své jméno uvést si kvůli ochraně soukromí nepřeje. A neupřesní ani to, za co si odpykává trest a jak dlouho ve vězení pobude.

Příští parlamentní volby už podle všeho absolvuje na svobodě. „No to si pište, že v to doufám. Na první pohled to tu možná vypadá jako v normální volební místnosti. Ale věřte, že jako u běžných voleb jsem si dnes rozhodně nepřipadal,“ zasměje se krátce.

Na nedostatek informací si nestěžuje. Čte noviny, denně sleduje televizní zprávy. „Vězení není žádný americký film. Když se k dozorcům chováte slušně, chovají se slušně i oni k vám. Ale pořád je to svět sám pro sebe. Všechno je předepsané, všechno musí mít řád,“ říká.