Odborníci sestavili rodokmen komunit kočovných Avarů na území dnešního Maďarska. Podařilo se jim to díky vysoké příbuznosti ve zkoumaných skupinách. Díky detailním genetickým a archeologickým analýzám poodhalili i některé podrobnosti ze života Avarů.
Výzkumníci zkoumali DNA 424 jednotlivců a podařilo se jim zrekonstruovat vůbec nejhlubší geneticky doložený rodokmen. Přesahuje devět generací a asi čtvrt tisíciletí.
K dispozici měli vzorky všech dostupných lidských kosterních pozůstatků ze čtyř archeologicky prozkoumaných avarských pohřebišť. „Zjistili jsme, že z počtu 424 jedinců mělo asi tři sta svého blízkého příbuzného pohřbeného na stejném pohřebišti. Tato překvapivě vysoká míra příbuznosti nám umožnila rekonstrukci rozsáhlých rodokmenů. Ten devítigenerační nám doslova vyrazil dech,“ sdělila Hofmanová.
Podle sestaveného rodokmenu byly avarské generace spojené po otcovské linii. Ženy zase hrály klíčovou roli v soudržnosti avarské společnosti. Propojovaly jednotlivé skupiny a klany sňatky, po kterých opouštěly svou původní komunitu.
Podle Hofmanové více na sobě nezávislých příkladů třeba ukazuje, že komunity praktikovaly takzvané levirátní svazky. „To znamená, že mužští příbuzní, například sourozenci nebo otec a syn, mají potomka se stejnou, jim biologicky nepříbuznou ženou,“ popsala Hofmanová.
Má jít o doloženou zvyklost asijských kočovných společností. Hrála roli v nástupnictví, ochraně dětí a udržování politických spojenectví mezi skupinami. „V těchto komunitách se zcela vyhýbali sňatkům i vzdáleně příbuzných. To naznačuje, že si avarská společnost udržovala podrobnou paměť o svých předcích a věděla, kdo jsou čí biologičtí příbuzní po celé generace,“ vysvětlil autor studie a člen výzkumné skupiny Zuzany Hofmanové Guido Alberto Gnecchi-Ruscone.
play_fill
Avaři přišli do Evropy z východní Asie a od šestého do devátého století našeho letopočtu ovládali velkou část východní střední Evropy. Na svých pohřebištích zanechali rozsáhlé archeologické dědictví včetně asi sta tisíc dosud archeologicky odkrytých hrobů.
