Tanečníky sháněli hlavně mezi známými a dobrovolníky. Jsou mezi nimi profesionálové i amatéři. „Dostatečný počet lidí a vstupy na jednotlivá místa jsme zajišťovali tři dny," poznamenává Pospíchal.

Natáčení zabralo další dva týdny. „Hudbu jsme pouštěli z kazeťáku. Nahráli jsme vždy celou písničku a pak vybírali, co použijeme," popisuje Pospíchal.
Přestože se kolemjdoucí občas dívali udiveně, problémy s nimi organizátoři neměli. „Chtěli si zatančit s námi," tvrdí Pospíchal.

Některé záběry tak natočili tvůrci právě s nimi. „Je to například skupinka na Petrově nebo záběr na zastávce Kaplického," připomíná.
Díky jedné z náhodně oslovených dívek je brněnské video mezinárodní. Přivedla totiž skupinu čtyř lidí, z nichž každý byl z jiné evropské země.

Na záběrech jsou i autoři. Pospíchal na letišti a jeho kolega, iniciátor akce Adam Lašek, za barem v kavárně. „Ukazoval dívce, jak má tančit. Kamera běžela. Záběr byl dobrý, tak jsme jej použili," usmívá se Pospíchal.

Nejtěžší bylo podle něj natáčení ve vile Tugendhat. „Šlo o čas, měli jsme jenom hodinu," vzpomíná. Na závěrečný záběr použili malý vrtulník.
Video z Brna už je díky nadšencům k vidění i na internetové stránce We Are Happy From. Tedy česky jsme šťastní z. Přidalo se tak k dalším ze stovky zemí světa.

JANA STANKOVÁ