Dá se po něm sice bolestivě padnout dolů, nahoru je však po něm cesta mnohem snazší. Každý, kdo se v Brně projde v parném létě po Baštách může tak trochu vystoupat do nebes slasti. Půjde totiž vodou.

Najít „vodní schody“ není nic obtížného. Stačí se vydat z hluku hlavního nádraží nahoru Masarykovou ulicí a hned na jejím okraji zabočit doleva. Na konci svažité ulice pak narazí na první vlnky.

„Miluji to místo. Dříve tu nic podobného nebylo. Teď si sem můžu občas jen tak zabrouzdat vodou,“ řekla brňanka Petra Machaláčová.

Vytvoření shchodů trvalo od prvního návrhu po jejich postavení dva roky. Za jejich zrození mohou brňané poděkovat rozsáhlé rekonstrukci Denisových sadů.

„Schody vznikly v dříve zanedbaném místě, kam nikdo nechodil. Pátá etapa rekonstrukce ale tento kout úplně proměnila,“ uvedla Lenka Němcová z Veřejné zeleně města Brna. Zapomenutý kout náhle začali lidé opět objevovat. „Návštěvníci vodní prvek začali nejen obdivovat, ale také se v něm koupat,“ potvrdila Němcová.

Že na Baštách vzniknou právě schody, ale zpočátku nikdo netušil. „Napadlo mně to až později při práci na návrzích, kdy jsem poslouchal úžasnou hudbu Modese Petroviče Musorgskiho. Jeho hudba je velmi obrazná, podněcuje představivost, je hodně podobná Janáčkovi. Závěr jeho skladby Obrázky z Výstavy končí takzvanou Promenádou. Právě ta mně inspirovala,“ vysvětlil autor schodiště architekt Petr Hrůša.

Prvotní návrh nevznikl tak jako množství jiných v počítači, ale tvůrce jej načrtl na papír i se zástavbou. „Vidět komplexně je pro architekta velmi důležité. Zvláště taková stavba se musí do okolí zasadit citlivě,“ myslí si Hrůša.

Architekt se přitom různým duchovním výkladům svého schodiště pouze usmívá. „Nějaká teologie mně vůbec nenapadla. Naopak jsme chtěl, aby byly velmi civilní, takové lidské. Měla to být protiváha duchu obelisku, která je velmi sváteční,“ upřesnil Hrůša.

Podle Hrůši by měla schody symbolicky propojovat celou promenádu Denisových sadů do jediného celku a stát se jakousi spodní vstupní branou do parku.

Odborníkům se neobvyklé schodiště velmi zamlouvá. „Je to skutečně šťastný a vtipný nápad, který má na okolí příznivý vliv. Chodím často okolo a vždycky vidím, jak si v něm hrají děti. Jiná věc samozřejmě je, když do něj lidé házejí různé odpadky, to už pak tak hezky nevypadá,“ řekl Jaroslav Drápal z fakulty architektury Vysokého učení technického.

Nadšený je také nový ředitel Domu umění a znalec architektury Rostislav Koryčánek. „Má to obrovský přínos. Ulice byla kdysi slepá a teď přímo nutí k posezení. Vodní prvek je pro lidi nesmírně důležitý. Stačí se podívat jak funguje kašna na Náměstí Svobody. Ta lidi vyloženě přitahuje,“ myslí si Koryčánek.