Ve dvou letech mu lékaři zjistili neuropatii, což je onemocnění, při kterém nervy nedávají signály do svalů. „Jako dítě jsem začal hůře chodit. Poté mě začali bolet nohy a v šesti letech začali zlobit i ruce,“ přibližuje Stiller. Do čtrnácti let používal berle, od té doby je na vozíku.

Dětství prožil v Bílině v severních Čechách. Podle jeho slov si ho užil a vyčleněný z kolektivu si nepřipadal. „Když jsme hráli na schovávanou, tak mě kamarádi nosili na zádech. Při fotbalu jsem třeba chytal. Děti mě vždy braly mezi sebe,“ vzpomíná muž.

V patnácti letech začal studovat střední školu v Jánských Lázních. Domů jezdil pětkrát ročně. Podle něho to byla nejlepší škola života. Musel se o sebe postarat a osamostatnit se.

Na střední škole měl kamaráda, který se věnoval focení. Stillera to fascinovalo, ale kvůli nedostatečnému citu v rukách nemohl fotit aktivně. Myšlenku, že by se z něho mohl stát fotograf, na nějakou dobu zapudil.

Foťák ovládá pusou

Při návratu do Bíliny žil v bariérovém domě, kde byly schody. Bez cizí pomoci nemohl opustit byt. „To je doba, kdy jsem o focení začal opět přemýšlet, protože jsem se cítil vyčleněný. Zjistil jsem, že existuje dálková spoušť, kterou mohu ovládat pomocí pusy,“ vypráví sportovec. V roce 2016 se přestěhoval do Brna.

Foťák se stal jeho komunikačním nástrojem. „Když se někdo baví s vozíčkářem, často hledá téma. Takhle se můžeme bavit o focení a tím se vytrácí trapné ticho,“ tvrdí Stiller. Dnes má za sebou tři výstavy a od května se focením živí.

V minulosti hrál Stiller ragby. Nyní se věnuje spíše plavání a v disciplíně na dvě stě metrů získal již pět zlatých medailí. „Nejvíce mě však baví jízda na kole. Jezdím především vytrvalostní závody, při kterých mi začali přezdívat Hustopekelník. Posledně jsem ujel 130 kilometrů v kuse, ale zvládám i dvojnásobek,“ podotýká cyklista. Příští rok se chystá na kole dojet až k moři.

Společně se třemi dalšími vozíčkáři založil v Brně spolek Kolofun, který pořádá vytrvalostní závody na kole. Minulý týden připravili cyklopouť, při které za týden ujeli 365 kilometrů z Brna až do Bíliny.

KAROLÍNA LUNDOVÁ