Na ploše přibližně pět tisíc metrů čtverečních nenajdou zaměstnanci místo, kde by na svíčku nenarazili. Při vstupu, ve skladech, kancelářích, samozřejmě ve výrobní hale a taky na toaletách. Jejich vůni se zkrátka nelze vyhnout.

Firma existuje přes šestadvacet let. Na počátku však vyráběla v jedné keramické peci solničky. „Přechod ke svíčkám byl přes keramické aroma lampy, do nichž jsme museli kupovat čajové svíčky. Nakonec jsme se je rozhodli vyrábět. Nyní máme patnáct výrobních linek, přes osmdesát zaměstnanců a jsme schopni vyrobit snad jakoukoliv svíčku," informuje vedoucí firmy Tomáš Masařík.

Mohutné stroje ve výrobních halách by na první pohled mohly vyrábět cokoliv, ale všudypřítomný vosk naznačuje jejich pravý účel. „Kdysi jsme se snažili podlahy drhnout, ale je to marný boj. Vosk sem prostě patří," poznamenává vedoucí.

Zaměstnanci se potýkají i se silně aromatickými výrobky. „Někdy to jde, ale některé vůně, jako je třeba skořice, brusinka nebo citronea, jsou dost silné. A po chvíli i nepříjemné. To pak ráda odcházím vyvětrat si hlavu ven," říká jedna ze zaměstnankyň Martina Palígová.

Přiznává, že zpočátku se jí často dařilo polévat se horkým voskem. „Pracuji s asi šedesátistupňovým parafínem, který přelévám do připravených nádob. Není nic příjemného se spálit, ale člověk si nakonec zvykne," uvádí žena.

Vyrobit skutečně kvalitní svíčku je náročný proces, který začíná už při výběru knotů i dováženého parafínu. „Knoty bývají tvořené několika svazky a síla utažení každého z nich určuje výsledný plamen. Takže když svíčka zhasne hned zpočátku, vyteče nebo má příliš velký nebo malý plamen, je to výsledek jedné z mnoha chyb, které mohly nastat," vysvětluje složitost výroby Masařík.

Mnozí zaměstnanci poznají špatnou svíčku už po několika minutách hoření. „Nemůžu si doma zapálit obyčejnou svíčku z obchodu, aniž by mi po chvíli hlavou nebleskly všechny její nedostatky," svěřuje se zaměstnanec Tomáš Křivánek.

MATĚJ ŘÍHA