První věc, které si člověk všimne po vejití do areálu Riviéry je velký model Marsu. Pravděpodobně jeden z nejmenších účastníků na něj hledí v němém úžasu s otevřenou pusou. „A ten je opravdovej, tati?“ ptá se jeho bratr s pohledem upřeným na červenou planetu.

Při vstupu na kryté dopravní hřiště návštěvníky ihned zaujmou školní lavice plné hýbajících se lego robotů. Školáci ze Základní školy Novolíšeňská zde představují své programátorské dovednosti. „Chtěl bych to dál studovat,“ vypráví skoro patnáctiletý Filip. Zaujatě popisuje, co a jak funguje. Nejtěžší podle něj bylo naprogramovat robota, který sám automaticky parkuje.

O kus dál na zmenšenině silniční rovinky sprintují děti všeho věku. Na řadě je vysoký mladík. „Devatenáct!“ hlásí strážník, který stojí za přístrojem na měření rychlosti. Když doběhne druhý mladý muž, ozývají se zklamané průpovídky. Sázku prohrál, je pomalejší.

Historické slavnosti Rosa coeli v Dolních Kounicích na Brněnsku si užily davy návštěvníků.
Historické slavnosti v Dolních Kounicích: loutkové divadlo i nepoctiví mušketýři

Páteční dopoledne festivalu patřilo školám. Skupiny tříd se míjejí mezi stánky. Velkým lákadlem je simulátor převrácení vozidla, který kontrolují strážnici. „Bylo vám víc jak osmnáct?“ ptá se nadšené skupiny teenagerů, kteří kroutí hlavou a následně zklamaně odchází. Lidé po nich vylézají s červenými obličeji, jak se jim do něj při obratu nahrnula krev.

Na druhé straně hřiště je nenápadný stánek Bioskopu, který vypadá jako malá chemická laboratoř. „Chcete si vyzkoušet udělat falešnou krev?“ ptá se Jan Gajdošík, který stojí za stolkem se zkumavkami. Jako po opravdovém říznutí se poté na ruce za tupým nožem objevují rudé čáry. Stačí jen použít správné chemikálie.

U další části stánku Masarykovy univerzity je šokující odhalení. Rostliny umí počítat. A to Fibonacciho posloupnost. Ti nejmladší i nejstarší zkouší poskládat pampelišku, která pomocí této posloupnosti nechává vyrůst své listy.

Zrevitalizovaný úsek Staré Ponávky u komárovského sídliště v Brně se zcela novým parkem.
Nový park v Komárově hledá jméno: lidé mu ho vyberou sami

Venku za hřištěm je lidem najednou horko. Uprostřed prostranství stojí kovářská výheň, kterou rozpaluje devítiletý Štěpán. „Je to jak foukač na listy!“ hlasitě komentuje výsledky svého snažení. Děti si tu také vyrábí své vlastní šperky. „Pozor, tohle je ostré!“ ukazuje kovář malé slečně konec drátku.

Ve stánku o kus vedle se zabývají laboratořemi na čipu. „Hustý,“ ozývá se z hloučku studentů, kteří si prohlíží zvětšeninu mikrolaboratoře. Jedna z věcí, která je nejvíc šokuje je, že mohou vědci vzít laserovým paprskem určitou část vzorku a přesunout ho, kam se jim líbí. „A dá se to použít v budoucnosti například pro ovlivňování miminka?“ ptá se Eliška Volná. Odpověď je kladná. Teoreticky a někdy v budoucnosti, ale souvislost tam podle vědců je.

KAROLÍNA STÁRKOVÁ