V kontrastu s tmavým pozadím noční oblohy měla oblaka podobu vějířovitých mraků se stříbřitým zabarvením. „Útvary se tvoří v nejchladnější části zemské atmosféry, ve výšce kolem osmdesáti kilometrů, za teploty minus 120 stupňů Celsia a milionkrát menším tlaku než u hladiny moře,“ přiblížil Dušek.

Nejlepší období na jejich pozorování je podle odborníků počátkem července, kdy nenastává astronomický soumrak a Slunce trvale osvětluje nejvyšší vrstvy zemské atmosféry. Kdy budou podobně nápadně svítící oblaka opět pozorovatelná, astronomové zatím netuší.