K fyzice to mladého vědce táhlo už na základní škole. „Měl jsem úžasného učitele fyziky. Byl inženýr a bral fyziku dost z praktického hlediska, a to mě nadchlo,“ vypráví Dokulil.

Když se přesunul na víceleté gymnázium, začal si sám prošlapávat cestu do světa vědy. „Jednou z věcí, kterou jsem chtěl v průběhu studia zvládnout, bylo zúčastnit se Středoškolské odborné činnosti. Což je soutěž vědeckých prací. Našel jsem si tedy konzultanta na fakultě strojního inženýrství brněnské techniky na Ústavu fyzikálního inženýrství,“ popisuje student prvního ročníku Vysokého učení technického.

První projekt, kterému se mladý vědec věnoval, ho napadl, protože chtěl kvůli zvyšujícímu se trendu fotografování na telefon porovnat kvalitativní rozdíly mezi telefonem a fotoaparátem. „Díky tomuto projektu jsem se hodně dozvěděl o optice, která si mě získala. Konzultant viděl, že mě práce baví, a tak mě předal dále do skupiny experimentální biofotoniky, kde zpracovávám současný projekt,“ říká.

Podporu měl výzkumník i na gymnáziu v brněnské Křenové ulici v Brně. „Pro mě nebylo těžké skloubit školu a vědu, protože máme poměrně liberální představitele ředitele školy, kteří se mě rozhodli podpořit. Navíc už předtím viděli, že jsem asi talentovaný, a tak se se mnou snažili pracovat,“ sděluje mladý vědec.

Momentálně má Dokulil o budoucnosti jasnou představu. „V dalších třech letech plánuji dostudovat tady v Brně Vysoké učení technické obor Fyzikální inženýrství a nanotechnologie. Přitom bych rád dotáhl svůj projekt do konce, aby to opravdu byl funkční přístroj, který bude automatizovaný a bude plně fungovat,“ doplňuje student.

Simona Chlupová