Sedm let pracoval mladý doktorand na výzkumu jedinečného zařízení rozlišujícího charakteristické znaky člověka při chůzi. V budoucnu má usnadnit hledání lidí a zvýšit bezpečnost. „Nejdůležitější byl nápad. Větší skok v úspěšnosti pak nastal, když jsem do modelu zakomponoval strojové učení,“ vysvětluje vědec.

Překonal třináct podobných metod. Kromě peněžní odměny získal i možnost stáže na jednom francouzském vědeckém pracovišti. Jak se mladý informatik sám odmění, zatím netuší. „Je pravda, že bych už potřeboval nový počítač,“ směje se. 

Radost si dělá průběžně. „Cestování je pro mě největší odměna. Naposled jsem odjel na tři měsíce do Thajska, kde jsem stihl napsat i disertační práci,“ říká.

Nedávno Balážia odcestoval za prací na Floridu. „Profesor Sudeep Sarkar, s kterým se známe už déle, mi nabídl práci na univerzitě. Škola i výzkum jsou skvělé, ale lidé ve Spojených státech k sobě nemají tak blízko jako v Evropě,“ hodnotí vědec.

Mezi vrstevníky si i přes velký úspěch nepřipadá výjimečný. „Ostatní znají třeba víc technologií nebo programovacích jazyků. Někdy pochybuji i nad tím, jestli si vůbec zasloužím titul,“ usmívá se Balážia. 

Stačilo málo a mohl mít místo titulu z informatiky, titul z geografie.  „Váhal jsem, jestli ji nepůjdu studovat do Bratislavy. Nakonec jsem se rozhodl mít zeměpis jen jako koníček,“ vzpomíná.

Profesní dráhu informatika si zvolil jako jediný z rodiny. Nejblíž k jeho oboru má podle něj děda, který učil na základní škole matematiku a fyziku. „Jinak to u nás máme pestré. Sestra je lékařka a bratr právník. Oba jsou velmi úspěšní,“ vyjmenovává mladý výzkumník.


ZUZANA VRBECKÁ