Všechny je svedla dohromady Milada Svánovská z Brna. Pochod organizuje už šestnáct let. Kolikrát má pochod Z Husovic do Husovic prošlý, už si ani nevzpomíná. A není jediný. Na starost jich v minulosti měla několik. “Nikdy jsem se s tím nechlubila. Sobotní pochod je takové moje dítě, naplánovala jsem všechny trasy, které jsem si také nespočetněkrát prošla,” říká.

Letos poprvé spolupracovala s husovickým Sokolem. “Vyšli nám velmi vstříc a poskytli nám zázemí pro účastníky,” vysvětluje Svánovská. Vyrazit mohli lidé kdykoli mezi šestou ráno a desátou dopoledne.



Na výlet mohli lidé pěšky i na kole, pěší výletníci vybírali z pěti tras, cyklisté ze čtyř. Pro začátečníky či nejmenší účastníky patnáct kilometrů, pro ty nejzdatnější padesát. “Všechny trasy vedou po turisticky značených cestách, přes Bílovice nad Svitavou, Babice nad Svitavou nebo Útěchov. Každý navíc dostane mapu tak dokonale zpracovanou, že je téměř vyloučené se ztratit,” říká se smíchem starosta husovického Sokola Josef Jiránek.

Pochod si užili děti i ti nejstarší. “Jeden účastník nám přijel v kočárku, dalšímu bylo pět let a vyrazil s babičkou. Nejstarší výletník má okolo čtyřiaosmdesáti let,” vyčísluje Svánovská. V sobotu nechybělo ani několik čtyřnohých výletníků.

Do Brna kvůli akci vyrazili lidé z celé republiky. “Největší skupina přišla z Bučovic. Máme ale pochodníky i z Pardubic, Třebíče nebo z Veselí nad Moravou. Někteří pak chodí pravidelně už téměř dvě dekády,” uvádí Svánovská.

Jedněmi z nich jsou i sportovní nadšenci Stanislav Svoboda, František Plšek a Čestmír Horáček. Všichni tři na pochod vyrážejí už od jeho počátků. “Šlo se nám výborně, nikdo z nás nikde nespadl. Vždy necháme doma manželky, zavzpomínáme si a popovídáme. Také si připomeneme, kudy jsme chodívali dřív,” říkají.



I když fyzička už není co bývala, příchozím pořád zbývá dost elánu. “Dřív jsme bez potíží začínali na padesáti kilometrech, teď jsem měl problém ujít i patnáct,” stěžuje si Svoboda.

Na minulé ročníky pochodu zavzpomínal i dlouholetý účastník Oldřich Šikula. “Jednou jsem na něj vyrazil na jednokolce. Kamarád přede mnou tehdy musel běžet s praporkem, že mi uvolňuje cestu. Zastavovaly i tramvaje. Když jsem přijel, vedoucí mi řekla, ať s žádným diplomem nepočítám. Že odměna je jen pro lidi na dvou kolech,” vzpomíná muž.

Sešli se, kde začali. V husovické sokolovně. Z Husovic do Husovic nakonec vyrazila více než osmdesátka lidí, na všechny čekal diplom a občerstvení. “Vyšlo nám krásně i počasí, takže mám radost. I kdyby ale přišlo lidí méně, stejně bych byla spokojená,” míní Svánovská.

O sportovní výkony podle ní u podobných pochodů nejde. "Dnes už to děláme pro zdraví a hlavně radost. Pozorujeme kachny nebo ledňáčky, kteří se vrátili na Svitavu. Obohatí nás to. Také se na druhou stranu ale vůbec nevyhýbáme tomu sednout si uprostřed cesty do hospůdky na pivo,” uzavírá se smíchem žena.