Chaos, střelba následovaná hrobovým tichem a bezvládně ležící tělo. Scéna z jednadvacátého srpna roku 1969 se lidem protestujícím při výročí okupace vojsky Varšavské smlouvy na Moravském náměstí navždy vryla do paměti. Stál mezi nimi i Miloš Vraspír. Zastřelená dívka byla jeho kamarádka Danuše Muzikářová. „Mě by to bývalo trefilo do srdce. Dana byla totiž menší,“ vzpomněl účastník.

Hlasité protesty a nepokoje před padesáti lety uťaly výstřely. „Najednou všichni ztichli a jakmile jsme poodběhli, abychom se podívali, odkud střely letěly, vidíme bezvládné ležící tělo. Stalo se to zhruba v místech, kde dnes stojí socha před Nejvyšším správním soudem,“ vylíčil Vraspír.

Důkazy o střelbě byly v ulicích patrné i následující den. „Druhý den jsem se šel k tehdejšímu okresnímu výboru podívat, ve zdech byly ještě díry,“ uvedl.

Vzpomínky na srpnové události roku 1969
- položení kytic u pamětní desky Danuše Muzikářové na Moravském náměstí: 9.00 a 15.00
- položení kytic u pamětní desky Stanislava Valehracha v Orlí ulici: 9.15 a 15.15
- Nezapomněls? 1969 Brno: krátká pietní cesta mezi dvěma pamětními místy, začíná na náměstí Svobody, kde lidé najdou mapky: 15.00 – 20.00

Kulky, které tehdy svištěly vzduchem proti demonstrantům, nepocházely od zahraničních vojáků. Řada vzpomínajících proto soudí, že první výročí okupace zahraničními vojsky bylo ještě temnější, než jejich vpád. „Zažívali jsme hrubé násilí vlastních lidí proti vlastním lidem. To je neomluvitelné,“ odsoudil Jan Kratochvil, který se tehdy účastnil nepokojů v Orlí ulici.

Při protestech tam těžce zranili jeho kamaráda Jiřího Ševčíka. „Kulka ho trefila do míchy. Skončil na vozíku. Z nás dvou byl on vždy ten sportovec. A když jsem ho viděl po demonstraci… Stala se z něj troska. Nedokázal ani mluvit,“ zdůrazňuje Kratochvil.

Účastníci se na místě události scházeli každoročně i s pozůstalými. „Místo jsme poznali podle tramvajových kolejí. Setkávali jsme se tam s otcem Danuše Jaroslavem Muzikářem. Snažil se celý život zjistit, kdo to udělal,“ podotkl Vraspír.

Dívku tehdy někdo střelil zezadu do hlavy. „Při setkání s vyšetřovatelem viděl otec Dany kulku z pistole, která zezadu proletěla její hlavou a skončila v nosní dutině. Z toho vyplývalo, že střílel buď někdo z milicionářů nebo z příslušníků státní bezpečnosti,“ sdělila Alvéra Mazáčová z Internetové encyklopedie dějin Brna.

Vraha dcery ale Muzikář nikdy nevypátral. „Za několik dní se kulka ztratila. Když chtěl vyšetřovatel zjistit podrobnosti o nasazení jednotek milicí, vrátili mu dopis z městského výboru KSČ bez odpovědi a na příkaz tajemníků městského a krajského výboru komunistické strany bylo vyšetřování zastaveno,“ dodala Mazáčová. Otec se tyto informace dozvěděl až v roce 1989.

Srpnové události se odrazily také třeba na složení redakce Českého rozhlasu. „Po prověrkách v roce 1969 museli z rozhlasu odejít všichni, kdo se účastnili vysílání v pohnutých srpnových dnech,“ vysvětlila knihovnice Československého rozhlasu Jarmila Růžičková.

Při srpnových demonstracích zemřeli v Brně dva lidé. Kromě osmnáctileté dívky ještě osmadvacetiletý Stanislav Valehrach.