„Sbírka čítá celkem 572 exponátů, z čehož právě 264 tvoří digitálky, jak jsou často elektrické a elektronické hodinky označovány. Sbírka kromě výrobků obsahuje i příslušné prameny a literaturu, technickou a výrobní dokumentaci včetně propagačních tiskovin,“ uvedl vedoucí oddělení dokumentace vědy a techniky a kurátor oboru Přesná mechanika Petr Nekuža.

Sběratel Libor Hovorka, od kterého muzeum sbírku získalo, se podílel na tvorbě dvou uznávaných publikací věnovaných české značce Prim a na velké výstavě hodinek této značky v roce 2021. Hovorkovi se podařilo také nashromáždit náramkové elektrické a elektronické hodinky z mnoha zemí, jako je USA, Švýcarsko, Německo, Velká Británie, Francie, Japonsko, ČSSR, Bulharsko, SSSR, Polsko, Čína nebo Taiwan. Návštěvníci tak mohou získat přehled o celosvětovém vývoji.

INFOBLOK: Vstupné na výstavu stojí 40 korun, nezahrnuje však vstup do celého muzea. Návštěvníci si navíc v ceně 700 korun mohou zakoupit katalog sbírky, který je doplněný o doprovodné materiály v podobě fotografií dobových reklamních materiálů a hodinek v originálních pouzdrech.

Sbírka je řazená do kategorií podle typů strojků a řešení, ale i podle období, ve kterém hodinky vznikly. Zájemcům nabídne například unikátní kus amerických Hamilton Electric z roku 1957, jež patří k analogovým setrvačkovým hodinkám s kontaktním spínáním a pohyblivou cívkou. Dalším výjimečným exponátem jsou hodinky Bulova Accutron z roku 1962, které používají jako časoměrný prvek ladičku napájenou obvodem elektrického oscilátoru s jedním tranzistorem.

„Návštěvníky bezesporu zaujmou také LED hodinky Pulsar Touch/Command ze sedmdesátých let v dámském i pánském provedení. Pozoruhodné jsou i jedny z prvních hodinek využívajících napájení ze solární energie z roku 1974,“ popsal vedoucí Nekuža.

Těšit se lze rovněž na sbírku s LCD displejem od Texas Instruments, Seiko, Omega, Longines, Orient, Elektronika, Casio, Ruhla nebo Prim a na historicky nejmladší kategorii digitálních hodinek – rádiem řízené od Junghans, Citizen, Casio, Laco a podobně

Objev, který přinesl náhradu klasických mechanických časoměrů za strojek na baterii, je připisovaný vynálezci Warrenovi A. Marissonovi. Ten již v roce 1927 vyvinul v Bellových laboratořích v USA první quartzové hodiny využívající blok krystalu stimulovaný elektrickým proudem, jenž produkoval impulsy.

„Zlatou érou digitálek jsou padesátá až devadesátá léta minulého století. Potom se dostávají do výroby již hodinky řízené radiovým signálem s absolutní přesností,“ dodal Nekuža.