V pavilonu L se dmula pýchou například starodávná motorová koloběžka, celé sady aut , které jakoby ujely z filmu Casablanca a mnoho dalších unikátů. Na zemi na rozložených dekách leží kusy, kousky a mnohdy i kousíčky aut. Nabízejí je desítky nadšenců pro veteránská auta. Návštěvníci chodí s hlavou k zemi a všechny kousky pečlivě prohlížejí. Občas s překvapeným výsknutím poskočí a běží k nějakému zásadnímu objevu.

To, co je pro laika podivná krabička s drátky vypadající jako kus zásuvky, kterou by každá žena po nálezu doma okamžitě vyhodila do koše, je pro zdejší znalce úžasný karburátor za úžasnou cenu. „Věnuji se veteránům už dvacet let a stále mě to baví. Prodávám tady věci, které mi doma přebývají a jinde se prodat nedají. Za získané peníze si tady koupím něco, co se mi hodí,“ usmívá se například čtyřiatřicetiletý Luděk Holubář. Před sebou má náhradní díly na auta, ale také sekačku na trávu. „Nejvzácnější kousek je karburátor na anglickou motorku Norton,“ říká pyšně Holubář.

Na akci jsou tisíce lidí. Stará auta na některých místech obdivují i ženy. Na veletrhu však nejde jen o vozítka. Na zemi leží dózy na pečení, staré panenky, cedule, dopravní značky, staré hudební nástroje nebo například fotoaparáty. Mumraj připomíná bleší trh. Když se člověk přiblíží k pavilonu L, zavane vzduchem vůně starých aut. Uvnitř stojí šedesát nablýskaných veteránů. „Každý je něčím unikátní nebo zajímavý,“ vysvětluje nadšenec Petr Míček, který si druhým okem hlídá modrý Ford Eagle, stojící uprostřed. Je jediný v republice.

„Opravit ho dalo práci. V motoru byly jiné díly, než tam patří a další zase chyběly. Byl to rok práce a hodně peněz. Kolik přesně neřeknu, manželka by mě zabila,“ vtipkuje Míček. Návštěvníci mohou vidět i méně luxusní auta: Trabant, Velorex a Wartburg. Hned vedle nich stojí celá řada aut značky Praga z první republiky. Děti nestačí koukat. Muži s foťáky lítají kolem modelů a za někdy pobavených a jindy pobouřených pohledů manželek a přítelkyň se doslova plazí po zemi, aby byl záběr co nejlepší.

Lidé se usmívají, prodejci dlouze diskutují s návštěvníky. Příjemnou atmosféru dokresluje vykukující sluníčko. Několik tisíc lidí zde tráví sobotní den podle svých představ. Tedy skoro všichni. „Jak tohle můžou prodávat, vždyť je to rezavé,“ ptá se hned u vchodu asi desetiletý chlapec. Jeho otec si jen povzdychne a táhne evidentně znechuceného hocha za ruku do útrob pavilonu.