„Je asi tak o třicet metrů výš než okolní rovina," se smíchem vysvětluje tamní starosta Pavel Drahonský. V sobotu si na ni místní lidé naplánovali výšlap. Počasí jim ale nepřálo. „Bylo by tam moc bláta," říká Drahonský. Proto výletníci míří k asfaltové cestě mezi poli. Trasa je dlouhá přibližně šest kilometrů a účastní se i důchodci a děti.

Cesta směřuje mezi Nesvačilku a Žatčany. „Tam z té kapličky na vinici jsou za dobrého počasí vidět komíny dukovanské elektrárny," ukazuje starší žena, která v Moutnicích žije téměř celý život.

Vánoční vycházky se účastní i Magdalena Formánková. „Loni šel jen manžel s dětmi, protože jsem měla moc práce. Připravovala jsem dort pro synovce," vypráví a dodává, že na asfaltové cestě ráda jezdí na kolečkových bruslích.

Jeden z chlapců kolem průvodu korzuje na kole. Přestože po cestě nejezdí žádná auta, rodiče ho nezapomněli vybavit helmou. Jeho kamarád zatím hází míček bílému psovi, který pobíhá okolo.

Cesta pokračuje kolem remízku a za ním už na výletníky čeká občerstvení. Na starodávných rezavých kamnech se hřeje lavor plný svařáku. Aby se s kamny lépe manipulovalo, mají připevněné rukojeti od popelnice. Lidé dostávají plastové kelímky a stojí frontu. „Kdo je na konci se silami, ten si musí dát. A kdo není, tak ten může," hlásí starosta. Děti dostávají z várnic čaj a pak mizí mezi stromy.

Dospělí si jdou pro nášup svařáku. „Uvařili jsme ho sedm litrů, ale nachystaných máme dvacet," říká muž, který nápoj vydává. Žádný speciální recept na svařené víno prý nemá. Sám si ale nedá, protože kamna a další věci musí odvézt autem.

Po přestávce pochod pokračuje a nejmladší účastníci se vrací z remízku. „Děti jsou ještě výjimečně čisté," diví se jedna z matek. Průvod se blíží k Nesvačilce. „Tam je jedna ze studní, odkud se čerpá minerální voda Šaratice," ukazuje Drahonský. Pak si lidé dají poslední zbytek svařáku a vrací se zpět do Moutnic.