Červená, modrá, zelená - blázním z chlapů, z nevyspání, ze svýho mozku či ze své ségry. Papírová zeď krytá plátnem hýří barvami a písmem, neodolá ji ani skupinka středoškoláků. „Šílím z našeho profesora technologií,“ říká Marek, zatímco jeho spolužáci tuto skutečnost zvěční nesmazatelnou fixou.

Sdružení si ale nepřipravilo pouze popisovací zeď, okolo dospělích i dětí krouží organizátorky s dlaní plnou vědomostí. „Naše sdružení pomáhá lidem s psychickými poruchami vrátit se do života, tady chceme lidem přiblížit jejich situaci,“ popisuje Barbora Zaoralová-Moškocká ze sdružení, zatímco v rukou drží velkou papírovou skládačku. Připomíná velký čtyřrohý zobák, který se dá narovnat a uvnitř skrývá osm různých políček. „Lidé mohou přijít a vyhrát svoji vlastní diagnózu, ke které jim povíme něco více,“ vysvětluje Zaoralová. Pro odvážné mají organizátorky nachystány i tělové barvy, aby si mohli vyzkoušet, jaké to je nosit stigma dané nemoci.

Krom poučení o nemoci a vyjádření jsou zde i letáky. „Mně se tato akce velice líbí. Sám jsem pár let po mozkové příhodě a vím, že většina lidí si myslí, že jste hned blázen,“ miní Arnošt Bergr, který se přišel na zeď podívat. Přístup lidí se mu nelíbí, sám je prý důkazem, že člověk vypadá dle toho, jak na sobě pracuje.

JAROSLAV TYLICH