Jste součástí týmu, který se věnuje takzvaným xenotransplantacím. Na čem přesně v Rochestru pracujete?
Xenotransplantace jsou výměny orgánů z živočišného druhu na jiný druh. Když jsem tady začínal, zkoušeli jsme transplantace na jiná místa v těle. Jinými slovy vzali jsme třeba prasečí srdce a vložili je do těla opice, která mělo vlastní srdce plus někde v těle ještě to z prasete. Zkoumali jsme, jak se orgány uchytí, jestli je cizí tělo vůbec přijme.

Uchytilo se?
Dařilo se nám. Postupem času jsme začali vymýšlet, jak bychom mohli srdce přímo transplantovat, tedy nahradit jedno druhým. Momentálně jsme transplantovali srdce paviánovi, který dostal prasečí orgán. Zatím z něj máme radost, je stále naživu a je na tom dobře.

Tím ale výzkum končit nebude, viďte. Za jak dlouho byste mohli tento postup vyzkoušet na člověku?
Věříme, že bychom to mohli zkusit do deseti let. Záleží ale na tom, jak se nám povede.

Nebojíte se, že proti takovým pokusům někdo bude protestovat?

Tady je to trochu jiné než v Čechách. Lidé vědí, že nemáme jinou možnost. Jsem veterinář, mám zvířata rád a nikdy bych jim záměrně neubližoval nebo je netrápil. Navíc každý pokus, každá experimentální operace stojí mnoho peněz. Nedělali bychom to jen tak.

V České republice by ale měl podobný výzkumný program vzniknout. Jak se poperete s tamními ochránci zvířat a dalšími byrokratickými překážkami?
Bude to složité. Už teď cítím, že to prostředí u nás není úplně ideální na takové pokusy. Všichni se výzkumu bojí. Nikdo si ale neuvědomuje, že počet lidí, kteří transplantaci potřebují, je čím dál více. Před lety bylo na jeden orgán deset čekatelů. Teď je jich sto a bude jich ještě více. Nemáme jinou možnost.

Kde pak budete v České republice působit?
Budeme příští rok otevírat Animální centrum v Brně při Veterinární a farmaceutické univerzitě a ICRC, které tam vznikne. Tam bychom s výzkumem chtěli začít. Už teď pracujeme na řadě zajímavých projektů. Zkoumáme například, jak mohou kmenové buňky pomoct člověku po infarktu.

Myslíte si, že jde takové centrum vybudovat v českých podmínkách?
Jsem o tom přesvědčen. Máme v Čechách výborné lidi, kteří jsou schopni udělat perfektní tým. Jediné, co můžeme postrádat, je pak podpora zvenčí.

Jak se vám bude opouštět americké prostředí?
Velmi špatně. Asi mi bude smutno. Jsem tady i s rodinou sedm měsíců, člověk si za tu dobu zvykne.

Váhal jste někdy nad nabídkou jít pracovat na Mayo do Rochesteru?
Pracoval jsem dříve čtyři roky v Kanadě, věděl jsem, jaká je medicína v zahraničí. Pak už se mi nikam jít nechtělo. Párkrát jsem byl na Mayo klinice na návštěvě a říkal jsem si, že pokud by mě někdo ještě někam dostal, bylo by to právě tady. A stalo se. Přesun už nebyl tak jednoduchý jako tehdy do Kanady. Byl jsem starší, měl jsem v Brně zázemí. Dnes toho ale rozhodně nelituji.