Skupinky po šesti členech, již převlečené do barev jednotlivých fakult, stojí nebo posedávají na naleštěné podlaze a čekají na začátek. „O soutěži jsme se dozvěděli přes inzerát na stránkách univerzity. Všichni v týmu se dobře známe. Jen jsme měli menší potíže získat jednoho vyučujícího. Bylo to v podmínkách účasti,” vysvětluje kapitánka družstva Právnické fakulty Ivana Zelená.

Nikdo zatím pořádně neví, co ho čeká. Jen bedny, tyče, kužely a míčky rozestavěné po obvodu haly napovídají, co se asi bude dít. To už si ale bere mikrofon do rukou trojice moderátorů a na zahřátí nechává týmy sestavit z vlastních těl zkratky názvů jednotlivých fakult. Při tom je představuje. „Nejstarší je lékařská, která má ve znaku červenou barvu,” vypráví jeden z moderátorů.

Po nultém kole musí soutěžící projít dalšími pěti koly. První z nich se jmenuje stonožka. Běží se jako štafeta a soutěžící k sobě karabinou postupně přivazují další kolegy. Nejméně se daří týmu z Lékařské fakulty. V polovině běhu soutěžící zakopnou a zamotají se do sebe. „Moc se nám to nepovedlo. Sice jsme se na cestu dívali, ale kluci měli moc dlouhé nohy, tak jsme se nesrovnali,” popisuje nehodu Gabriela Adamcová.

Nejlépe si vedou studenti Přírodovědecké fakulty, ale nejvíce fanoušků v publiku je od domácích sportovců. „Členy týmu neznáme, ale přišli jsme je podpořit. Jsou to spolužáci,” říká jmenovec brněnského hokejisty Petr Hubáček.

To už ale začíná další kolo. Soutěžící musí pomocí dvou tyčí dostat třicet míčků do koše. Většině z nich se to daří. Například Filosofická fakulta jich tam dopravila osmadvacet. To těší i spolužačku Petru Hanuškovou s korunkou v barvě týmu na hlavě. Podporovala je ale jen z publika. „O akci jsem jim řekla já. Všichni jsou moji kamarádi,” usmívá se.

Na tom, kdo nakonec vyhraje ale nikomu moc nezáleží. Přišli se hlavně pobavit.