„Uvažovala jsem, že pobyt zruším, ale na druhou stranu jsem si říkala, že už jsem si kvůli tomu spoustu věcí zařídila a že k podobné příležitosti se možná už nedostanu. A jsem opravdu ráda, že jsem jela,“ říká Brňanka.

Přestože teď místo v učebnách lublaňské univerzity sedí při online hodinách v podnájmu u notebooku, zkušenost si nemůže vynachválit. „Bude se mi stýskat. Navíc od začátku to tak nebylo. Až asi na dva předměty jsme měli školu prezenčně a vše se do online přesunulo až se zpřísněnými opatřeními,“ vypráví.

Z univerzity se život vytratil koncem října. Opatření se zpřísnila natolik, že studenti museli opustit koleje. "Někteří kamarádi najednou hledat, kde budou bydlet. Já jsem si před pobytem místo na koleji zamluvit nestihla, takže bydlím v podnájmu a tohle se mě nedotklo. Na druhou stranu to mám do centra dost daleko," dodává.

To začal být problém hlavně ve chvíli, kdy kvůli koronaviru přestala jezdit veškerá vnitrostátní doprava. Místo aby pohodlně nastoupila do autobusu, jezdí na kole nebo chodí pěšky. To zabere asi hodinu a půl. "Nejlepší je to, když leje. Tenhle týden prší celý, a ještě k tomu byl částečně sníh. V takovém nečase jsem, až do teď, na kole ještě nejela," směje se studentka.

Kromě občasného setkání s přáteli se ale život v Lublani jakoby zastavil. Krom toho že nejezdí doprava je zakázáno opustit region. "Před tímto opatřením jsme stihli alespoň navštívit Bled a Piran. Taky platí zákaz vycházení od devíti večer do šesti ráno, všechny obchody jsou zavřené," zmiňuje.

Slovinsko patří, stejně jako Česká republika, mezi červeně označené země. Při návratu do Brna si tak bude muset nechat otestovat nebo zůstat v karanténě. "Domů se vracím na Vánoce. Mám ale štěstí, že mezinárodní vlaky jezdí a do Brna se vůbec dostanu," míní Brňanka.

Při pobytu už byla dvakrát v karanténě, jednou při ní prodělala i koronavirus. "Jednou jsme byli v karanténě, když se kolegyně jedné ze spolubydlících nakazila. To jsem ale nakonec nemocná nebyla," vzpomíná.

Podruhé už to bylo oficiální. "Náš pan domácí se někde nakazil a my jsme s ním ještě pár dnů předtím hráli karty. Měl horečky a den na to jsem měla horečky já. To jsem si ještě nebyla jistá stoprocentně, ale později jsem si všimla, že pomalu začínám ztrácet čich. Mezitím se pan domácí nechal otestovat a byl pozitivní. Tehdy jsem to už věděla," říká studentka.

Koronavirus u ní měl klidný průběh. "Nejhorší byl první den a horečky, tak vysoké jsem měla naposledy jako malá. Jinak to nebylo tak špatné. Ani jsem potom nebyla unavené, jediné co, tak jsem dočasně necítila, měla jsem trochu rýmu a občas jsem zakašlala," líčí.

Jak dodává, z koronaviru strach neměla ani předtím, než odjela do Slovinska. "Spíš jsem měla obavy z toho, jak by mohl ovlivnit cestování, nakonec to ale dopadlo dobře," dodává.