Většina Graumannových příbuzných zahynula v koncentračních táborech. Včetně jeho mladšího bratra Tonyho. „Když jsem odjížděl, byl nemocný. Měl za mnou přijet dalším vlakem prvního září. Hitler ale napadl Polsko a žádný další vlak nevyjel," vzpomíná muž.

Narodil se v roce 1931 v Brně do židovské rodiny. „Rodiče ale svou víru nepraktikovali," dodává Graumann. Po jejich rozvodu žil s matkou a nevlastním otcem na zámku v Těšanech u Brna.

V roce 1938 je navštívila teta z Vídně. „Čekala na emigrační doklady k vystěhování do Austrálie. Naléhala na mé rodiče, abychom odjeli také. Dostali jsme povolení. Ale rodiče nechtěli Československo opustit. Nikdo netušil, jaké nám hrozí nebezpečí," říká Graumann.

Záhy zažil útoky Němců na Židy. „Maminka nás vzala do Brna do divadla. Do zástupu čekajícího venku vtrhli nacističtí vojáci a začali všechny tlouct," popisuje. Tomáš Graumann.

Okolnosti, díky kterým ho rodiče posadili do Wintonova vlaku, přesně nezná. „Patrně to pomohl zorganizovat evangelický farář Odstrčil z Klobouk u Brna," tvrdí.

Dostal se do Skotska. „Tamní církev zřídila domov pro židovské děti a ve svém časopise uveřejnila inzerát k jejich adopci. Získal jsem nový domov, ale neuměl jsem anglicky, brzy jsem však novou řeč začal zvládat," vzpomíná.

Vystudoval zdravotní a biblickou školu. Jako misionář pracoval mezi domorodci na Filipínách, kde se setkal se svojí ženou. Přestěhoval se s ní do Ameriky. Adoptovali dvě děti, další dvě se jim narodili. V roce 1993 se vrátil do České republiky.