Poprvé onemocněla rakovinou prsu před pěti lety. „Při koupání jsem náhodou nahmátla tvrdší místo ve tkáni. Shodou okolností jsem ve stejnou dobu jela do Izraele. U Zdi nářků jsem stejně jako ostatní nechala papírek s modlitbou. Mimo jiné jsem prosila za svoje zdraví," popisuje dvaapadesátile­tá žena.

Po příjezdu domů našla ve schránce pozvánku na mamografické vyšetření. „Brala jsem to jako pokyn shůry a na vyšetření jsem šla. Díky tomu lékaři odhalili rakovinu včas," vysvětluje Veselá. Následovala operace, chemoterapie a ozařování. „Po léčbě jsem ale byla v pořádku," vzpomíná.

Dál ale chodila každé tři měsíce na kontroly. Sledovaná je i proto, že její maminka na rakovinu před dvěma lety zemřela. „Bohužel zanedbala prevenci a když u ní lékaři nemoc zjistili, byla už rozsáhlá. I přes operaci a opakované chemoterapie její tělo nemoc nezvládlo. Takové konce jsou smutné, ale nejsme nesmrtelní," říká žena.

Prevenci považuje za nejdůležitější zbraň. „Mě pomohla i loni. Na jedné z kontrol mi lékařka doporučila odstranění vaječníků, abych předešla dalšímu onemocnění," vzpomíná. Nejprve radu neposlechla. Po půl roce ale operaci podstoupila. „Nemusela jsem na ni jít. Ale lékaři při ní zjistili, že v obou vaječnících už byly malé nálezy," říká. Po měsíci jí lékaři odstranili ještě osmatřicet lymfatických uzlin, aby ověřili, zda nejsou také zasažené. „Naštěstí nebyly," usmívá se Veselá.

Celou dobu za sebou měla hlavně podporu svých dětí a přátel. „Jedna kamarádka mi dokonce vařila. To mi hodně pomohlo. Jsou to takové maličkosti, ale důležité," dodává.