U informačního centra mi jeho zaměstnankyně předává kartu hráče. Kromě plánku trasy, který naviguje na pátrání po šifrách a úkolech označených malým rudým štítkem, v ní nacházím i řadu zajímavostí. „Snažili jsme se především nachystat zábavu pro rodiny s dětmi a školáky. Na stezce kolem hradu se pak zajímavosti dozví i jejich dospělý doprovod," vysvětluje autorka trasy Barbora Svátková z edukačního centra Muzea města Brna.

Hned v úvodu na opevnění musím zapojit pravou polovinu mozku. První úkol zní jasně. „Načrtněte z místa, kde stojíte, pohled na současné věže hradu," nabádá karta hráče. Při snaze o zachycení věrné podoby se dočítám také o tajemství nedobytnosti Špilberku.

I když mi cesta po vnějším okruhu opevnění dělá ve sněhu místy problémy, pokračuji dál. Stejně jako premiéroví návštěvníci o uplynulém víkendu. „Ačkoli byla velká zima, dorazilo asi padesát zájemců," tvrdí mluvčí muzea Martina Šmídtová.

Stezka míří přes hradby až na dělostřeleckou Čertovu baštu, která dostala své jméno podle jedné ze špilberských pověstí. Poslední čtyři zastavení naučné stezky mě vedou na hradní nádvoří.

Na menším z nich autoři trasy zavzpomínali na středověké počátky opevněné dominanty, ale také na okupaci německým wehrmachtem za druhé světové války. Němci si z hradu udělali sídlo, ale především vězení.

S Šifrou Špilberk se loučím za zvuku zvonkohry z hlavního náměstí. Projít naučnou stezku mi zabralo asi hodinu. Odcházím z ní ale o něco moudřejší a znalá historie mého rodného města. A ani to nebolelo.

ALŽBĚTA NEČASOVÁ