Každý z pěti výsadkářů dostává od diváků odměnu v podobě potlesku. Poslední se dočká ještě mnohem sladší trofeje. Už při přistání s úsměvem na někoho mává a z davu přihlížejících k němu přes pole přibíhá černovláska. Vítá jej na zemi polibkem. „Skáču už mnoho let, začal jsem v roce 1999," vzpomíná o chvíli později výsadkář Aleš Kučera.

Jeho přítelkyně ho viděla při seskoku poprvé. „Každé ráno mu říkám, ať na sebe dává pozor," říká žena.

Na prostranství u ivančické střední školy postávají mezi sanitkami, hasičskými auty, vězeňským autobusem a spoustou další techniky stovky návštěvníků. I když velkou část osazenstva tvoří rodiny s dětmi, i na rodičích je vidět, že je program zajímá. Muži se shlukují u pyrotechniků. „Podobný detektor kovu mám doma, jaký má dosah?" zajímá se jeden z hloučku návštěvníků a poté asi deset minut s přítomným policistou diskutuje na téma hledání pokladů.

Je to sen každého dítěte, spousta nadšenců si ho ale splní v dospělosti. A podle pyrotechnika nejde o nic ojedinělého. „Asi třetinu objevené munice v polích nám hlásí právě hledači kovů," tvrdí odborník.

Opodál piští děti. Robot pyrotechniků jim totiž bere hračky a čepice. Při pravém zásahu si však s dětmi rozhodně nehraje. „Používáme ho k manipulaci s bombami nebo k průzkumu nebezpečných míst," objasňuje Radek Červenka z oddělení pyrotechnického výjezdu v Olomouci.

A dál popisuje ovládání robota. „Výbušninu umí i zničit, je vybavený pěti zbraněmi, a protože má všude po stranách kamery, vidíme z bezpečí přesně, co se v místě děje," líčí policista.

Malí návštěvníci často přítomnost pyrotechnika ani nevnímají a mluví na stroj. „Ne, nedám ti ho, je můj!" rozčiluje se na oko blonďatá dívka a bere si od robota zpět kulicha.

Palba a zranění

Najednou poklidnou atmosféru lidí rozptýlených po celém areálu ukončí střelba. Některé děti brečí, psi štěkají, ale veškerá pozornost směřuje k akci. Studenti Univerzity obrany v Brně předvádějí vojenský zákrok. A mají i postřeleného muže, kterého pak odnášejí na nosítkách.

Pozornost dětí však nejvíc uchvacují zvířata. Cvičení psi zdravotníků nebo parkour v podání policejních koní. „V Brně jich máme dvanáct, a to nepočítám zvířata kolegů od městské policie," vysvětluje muž, který se stará o koně republikových policistů.

Hasiči, zdravotníci, příslušníci vězeňské služby, vojáci či policisté se o nedělním odpoledni o návštěvníky poctivě starají. „Akci pořádáme sice počtrnácté, ale posledních několik ročníků už jen jednou za dva roky. Všichni z přítomných jsou zde totiž ve svém volnu a s vlastní výbavou, takže je nechceme příliš často zatěžovat," vysvětluje organizátorka Dagmar Sacherová z ivančického Střediska volného času.

Na každý ročník pořadatelé připraví něco nového. Letos třeba výcvikovou dráhu. „Na vojnu nejdu. Nevěřím si ve skocích," hodnotí malý Pepík po jejím absolvování.

Přijet měli také policejní potápěči. „Než se však stačili vybalit, odvolali je k zásahu. S tím počítáme u každého z hostů," zakončila organizátorka.