Jedním z žáků, kteří se projektu účastnili, je i třináctiletý Michal Urbánek. Se svým čtyřčlenným týmem si práci vyzkoušel dokonce nadvakrát. „Nejprve jsme se potkávali s pánem, jehož bratr byl pilot u britského letectva za druhé světové války. Strávili jsme u něho dohromady téměř třicet hodin a materiál jsme měli téměř zpracovaný. Poté jsme ale zjistili, že se projektu účastnil už minulý rok. Museli najít někoho dalšího," říká žák sedmé třídy.

Zároveň dodává, že času nelituje. Povídání o válce jej totiž zaujalo. „Když někdo povídá věci, které sám zažil, je to mnohem zajímavější než z knížek," doplňuje.

Na druhý pokus se školákům podařilo sehnat dvě ženy, které válku zažily ještě jako děti. „Povídaly nám i o bombardování Brna a o utrpení lidí, které tato pohroma postihla. I o tom, jak se dospělí snažili děti od všech hrůz chránit. Díky tomu si válku mnohdy ani neuvědomovaly," povídá.

Úkolem účastníků projektu bylo kromě naslouchání příběhů i jejich zpracování. To Urbánkovi trvalo dva týdny. „Povídání jsem natáčel na kameru a poté na počítači sestříhal, do videa přidal text i hudbu. Nějaké znalosti jsem měl i předtím, při projektu jsem se toho ale musel hodně naučit," vysvětluje žák.

Projekt pomohl školákům nejenom nabýt vědomosti, ale také pamětníky pochopit. „Dnes bych už nikomu neřekl stará bába, protože mnoho důchodců prožilo věci, které si dnes ani neumíme představit," ujišťuje chlapec.

LUCIA TUPÁ