Kvůli začínající nacistické okupaci si vzal život brněnský knihovník, spisovatel a dramaturg Jiří Mahen. Osud mu nepřeje ani sedmdesát let po smrti. V parku v Rooseveltově ulici stojí jeho socha v nadživotní velikosti. Téměř nikdo však o ní neví.

V noci na ni mají mířit světla reflektorů, socha je ale beze jména, zakrývají ji větve stromů a keřů v parku poblíž průchodu do Běhounské ulice. Není divu, že lidé si jí buď nevšimnou nebo neví, koho znázorňuje.

„Mám rád umění, ale tato socha je příliš schovaná za stromem. Proto jsem si jí ani nevšiml,“ říká o třímetrové soše Brňan Zdeněk Koudelka. A není jediný. Také lidé, kteří parčíkem procházejí častěji, jméno znázorněného velikána neznají. „Opravdu netuším, o koho jde. Nemůže to být Janáček?“ odhadoval Ondřej Šebesta.

Záhadu bezejmenné zadumané postavy v plášti osvětlil Jaroslav Hamža z odboru kultury brněnského magistrátu, který se o sochu stará. „Je to pomník Jiřího Mahena, odhalený v roce 1976. Podíleli se na něm i spoluautoři projektu Janáčkova divadla a tudíž socha vznikla nejspíš s výzdobou divadla a jeho okolí, tedy soch Janáčka a bratří Mrštíků před divadlem,“ řekl Hamža.

Na otázku, proč u sochy není žádný vysvětlující text, odpovědět neumí. Ani na to, proč socha nestojí ve sféře Mahenova brněnského působení. Tedy poblíž Mahenova památníku v Mahenově ulici, u Mahenova divadla na Malinovského náměstí nebo knihovny v Kobližné ulici.

Umístění sochy se nelíbí brněnské historičce Mileně Flodrové. „Je nesmyslné. Nemá opodstatnění, aby stál Mahen v tomto parku a hleděl na Janáčkovo divadlo.
Za minulého režimu se nechaly vyrobit sochy a pak se nevědělo, co s nimi,“ vysvětluje Flodrová.

Měl by být jinde

Brněnská historička si myslí, že by se socha hodila nejvíce k Mahenovu památníku na Žlutém kopci. „V tom domě žil i učil. Také Janáčkova socha by měla stát spíše u Janáčkova památníku a Liška Bystrouška z Janáčkova náměstí by se hodila víc k divadlu, kam by lidi lákala svým ‚račte vstoupit‘,“ uvažuje Flodrová nad nelogickým uspořádáním soch v Brně. Přemístit Mahenovu sochu jinam se však brněnskému magistrátu zdá nevhodné.

Zítra uplyne sedmdesát let ode dne, kdy Mahen ukončil svůj život. „Na jeho již tak rozervanou psychiku dolehl v roce 1939 začátek okupace. Narazila jsem na dvě možná místa sebevraždy. V knihovně na Solniční nebo v domku jeho nynějšího památníku. V té době měl Mahen sedmašedesát let,“ připomněla Hana Vacková z Knihovny Jiřího Mahena v Kobližné ulici, která rovněž připravila výstavu k dvojitému výročí.

„V tomto týdnu slaví knihovna padesát let od pojmenování Mahenova a zároveň si připomínáme smutné výročí,“ dodala Vacková. Výstavu o Mahenovi a jeho době si lidé mohou prohlédnout v knihovně v Kobližné ulici do konce příštího týdne.