Kliknutím zvětšíteSvůj návrh chtějí radní prosadit k projednání do parlamentu co nejdříve. „Neexistuje jednotné a přesně dané právní prostředí pro vyřizování stížností. Člověk stěžující si například v Třebíči nemá záruku, že se mu dostane stejného vyřízení jeho podání jako člověku stěžujícímu si například v Berouně. Proto jsme se rozhodli podat tento návrh. Netýká se jen krajů, ale také obcí,“ vysvětlil mluvčí kraje Jiří Klement. Doplnil, že se radní inspirovali na Slovensku, kde podobný zákon funguje už deset let.
Spolupráce nutná
Návrh zákona přesně určuje, co je vlastně stížnost a kdo je odpovědný za její vyřízení. Zároveň říká, že anonymní ani telefonické podání nemusí úředníci řešit, pokud neukazuje na možný trestný čin. Odpadne jim také opakované vyřizování stejného podnětu. Stěžovatelé navíc mají povinnost s úřady spolupracovat. A pokud své povinnosti neplní, hrozí jim až desetitisícová pokuta. Stejně jako za používání urážlivých výrazů.
Zástupci občanských sdružení, kteří stížnosti využívají, s návrhem nesouhlasí. „Je pravda, že obsahuje několik zlepšení současného stavu. To všechno ztrácí na váze v momentě, kdy člověk za svoji stížnost může dostat pokutu. Podobnou nehoráznost neobsahovala ani vyhláška o vyřizování stížností pracujících z roku 1958, která platila až do konce roku 2005. Ta naopak jasně říkala, že stěžovatel nesmí být nijak postihován za to, že podal stížnost,“ upozornil Milan Štefanec ze sdružení Nesehnutí.
Vadí mu především pokuta za hrubě urážlivou stížnost. „To je gumové označení. Dovedu si představit, že pravdivý popis jednání některých úřadů mohou jeho pracovníci vnímat jako hrubě urážlivý. To je ale spíš důvod k nápravě na úřadu než k postihování toho, kdo na nepravosti upozorní,“ zdůraznil Štefanec.
Zákon se mu příliš nelíbí. Obává se totiž, že jej úřady použijí jako obušek na lidi, kteří si dovolí upozorňovat na chyby. „Lidé, kteří se snaží řešit chyby úřadů nebo odhalit korupci, přece musejí mít zajištěný takový stupeň ochrany, aby se nebáli na problémy upozornit. Jedině tak můžeme alespoň trochu zlepšit kvalitu práce úředníků,“ uvedl Štefanec.
Žádné opakování
Spokojená se zákonem není ani Jana Pálková. Se stížnostmi na úřady má dost zkušeností. Je totiž organizátorkou protestů proti vedení rychlostní silnice R43 přes brněnskou Bystrc. „Diskutabilní je otázka vyhodnocení oprávněnosti či neoprávněnosti stížnosti. A také výše pokuty,“ kritizuje návrh Pálková. Nesouhlasí ani s tím, aby lidé ztratili možnost stěžovat si opakovaně na jednu věc. Naopak novinku, že o problému rozhodnou vždy jen nepodjatí úředníci, vítá.
Radní Marie Cacková, která návrh předložila, důrazně odmítá, že má novinka tlumit lidi v jejich aktivitě. „Zákon tu není proto, aby někoho omezoval. Lidem naopak vychází vstříc. Něco jiného ale jsou případy, kdy někdo práci úřadu záměrně kazí,“ řekla Cacková.
Tímto případem má prý na mysli notorické stěžovatele. „Proto jsme zařadili předpis o tom, že opakované stížnosti ve stejné věci ovšem bez nových skutečností úřad rovnou odmítá,“ upozornila Cacková.
ROZHOVOR – Návrh krajských radních upravit vyřizování stížností samostatným zákonem je rozumný. Myslí si to advokát Pavel Černý z Ekologického právního servisu. „Navržená úprava je celkově zřejmě o něco lepší než současný stav,“ myslí si o nápadu jihomoravských krajských radních Černý.
Co se vám na návrhu líbí nejvíce?
Dobrý je předpis, podle nějž stížnost nesmí prošetřovat ten, proti komu směřuje. Ani nikdo z úřadu, na jehož chyby lidé upozorňují. To dnes ve správním řádu chybí.
Kde má návrh naopak mezery?
Za stížnost nepovažuje upozornění na porušení soukromého práva. Ani podnět,
u kterého se dá využít právní ochrana podle jiného předpisu. Potenciálně nebezpečný je i předpis o povinnosti stěžovatele spolupracovat s úřadem.
Proč je to špatně?
Nechápu, proč by člověk, který podá žalobu, ztratil možnost zároveň si stěžovat na úřadě. Když někdo nebude chtít podat správní žalobu, zákon mu zakáže podat stížnost na úřadu. Přitom ne každý člověk může platit náklady rozepře, která se dostane k soudu. Na návrhu mi ale výrazně vadí jiná věc: nemůžu podat stížnost třeba na to, když představitelé obce poškozují její blaho. Například tak, když zastupují obec v obchodních společnostech a přitom jednají v rozporu s jejími zájmy.
Co vám přijde nebezpečné na tom, že stěžovatel musí spolupracovat s úřadem?
Může to vést k bezvýslednému ukončování stížností. Není vůbec třeba tuto povinnost do zákona dávat. Je přece automatické, že ten, kdo si stěžuje, chce s úřadem spolupracovat. Pokud to neudělá, je na správním orgánu, aby zjistil, co lze i bez spolupráce.
Vykácení borovic: 800 protestů
Stoprocentní nárůst stížností. S tím se museli úředníci brněnského magistrátu potýkat v roce 2009 ve srovnání s předešlým rokem. Místo obvyklých sedmi stovek stížností se jim jich na stole sešlo jednou tolik. Mohla za to jediná věc: vykácení borového háje v brněnské Líšni.
Proti kácení v Horníkově ulici se lidé hromadně vzbouřili. „Byly to vlastně dvě na sobě nezávislé vlny stížností. Jednu jsme rozpoutali my. Na našich internetových stránkách jsme vyvěsili protestní dopis, ke kterému se lidé mohli připojovat. Druhá vlna se pak zvedla přímo mezi obyvateli Líšně,“ připomněl Milan Štefanec z ekologického občanského sdružení Nesehnutí.
Osm stovek lidí si na úřadu stěžovalo na postup líšeňské radnice. Ta totiž vydala investorské firmě Qary povolení ke kácení borovic v místě, kde plánuje postavit bytový dům.
Přestože lidé posílali dopisy s prakticky stejným obsahem, úřad tím zaměstnali na stovky hodin. „Nemuseli jsme samozřejmě u každé stížnosti zvlášť ověřovat, zda je důvodná, či ne. Ale založit spis, přidělit mu evidenční číslo a udělat všechny nutné administrativní úkony je potřeba u každého člověka zvlášť. Vzalo nám to spoustu času a dělali jsme plno práce vlastně zbytečně,“ podotkla vedoucí oddělení stížností brněnského magistrátu Markéta Konečná.
Stovkám lidí, kteří si stěžovali na kácení, dala ještě v létě téhož roku za pravdu Česká inspekce životního prostředí. Podle ní líšeňská radnice vydala povolení ke kácení, aniž měl plánovaný dům platné územní rozhodnutí.
V loňském roce stěžovatele podpořil také Úřad veřejného ochránce práv. „Za klíčové přitom považuji pochybení brněnského magistrátu. Ten rozhodoval o odvolání proti kácení dřevin,“ uvedla zástupkyně ombudsmana Jitka Seitlová.
Stěžovatelé ve městech? Umanutí a sprostí
Když úřednice na radnici v brněnských Žabovřeskách zvedla telefon, spustila se na ni taková lavina urážek a vyhrožování, že se zhroutila. Muže, který jí volal, za to v pátek poslal brněnský městský soud na čtrnáct měsíců do vězení. To, že lidé úředníkům nadávají, není výjimka. Lidem při stížnostech ujíždí nervy a často používají i sprostá slova. I proto úřady vítají návrh zákona, který urážky postihuje až desetitisícovou pokutou.
Podle zkušeností úředníků si lidé často stěžují jen proto, aby si mohli zanadávat. „Člověk se vymluví, ale když má popsat konkrétní fakta, tak to neudělá. Proto je většina stížností bezdůvodná,“ upozornil mluvčí brněnského magistrátu Pavel Žára. Stížnosti má v Brně na starosti samostatný odbor kontroly. „Vyřizuje je více než deset lidí. Každou odůvodněnou stížnost zaevidují a prověří,“ upozornil Žára.
Jednání stěžovatelů někdy bývá velmi nepříjemné. Tvrdí to mluvčí znojemského městského úřadu Renáta Šimečková. „Kromě běžného vyhrožování se projevuje u lidí i závist, nepřejícnost. Domnívají se, že jejich problém je ten nejdůležitější a ostatní se mají podstatně lépe. Takto se chovají hlavně notoričtí stěžovatelé, kteří nadávají v podstatě na všechno,“ upozornila Šimečková.
Utkvělá představa
Úřad v Ivančicích na Brněnsku zatím výrazně hrubé chování nespokojenců nezaznamenal. Přesto tamní tajemnice Růžena Chládková vítá zpřísnění, které návrh nového zákona přináší. Líbí se jí zejména omezení stížnosti ve stejné záležitosti. „Duševně nemocný umanutý člověk byl schopen zaměstnat kvůli stížnosti na jednu věc pomalu celý úřad. Trpěl umanutou představou a nenechal si ji vymluvit ani osobně, ani písemně. V takovém případě může klidně úřad živit jednoho zaměstnance jenom pro vyřizovaní stížností jednoho člověka,“ uvedla Chládková.
Naopak v Blansku nemusejí řešit téměř žádné stížnosti. Za poslední roky jich dokonce ubylo a letos se neobjevila zatím žádná. „Stížnosti ze strany lidí navíc nikdy nebyly nijak vyhrocené,“ uvedl tajemník radnice Josef Kupčík.
Lidé si podle něj nejčastěji stěžují na nejobvyklejší problémy. Tedy na rušení nočního klidu či na své sousedy. „Často jsme řešili i stížnosti na přístup úředníků a městské policie. Většinou však od lidí, kteří museli zaplatit pokutu. Po prověření se ukázalo, že stížnosti jsou neoprávněné. Občas se lidé také obrací na radnici i s tím, že je někde ve městě neposečená tráva nebo tam nefunguje veřejné osvětlení,“ upozornil Kupčík.
Výčet obvyklých stížností doplnila znojemská mluvčí. „Lidé se na nás obracejí třeba kvůli stavu silnic, nedostatku parkovacích míst, odtahu aut, vyúčtování topné sezony, vymáhání nedoplatků, umístění značek či rozhodování stavebního úřadu,“ vypočetla Šimečková.
6
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
